Učíme dámu nosit krosnu - 4 dotazy

[apuka]

hlidali si pohranicniky... a ze dostat se na tu druhou stranu pro ne tenkrat bylo nemyslitelny...

My jsme byli na "zaverecnem soustredeni" z vojenske katedry (to je mesic uzavreni v kasarnach s ruznymi buzeracemi a vycvikem) v Mikulove. Na konci mel v ramci nejake takticke nebo jake pripravy jeden podplukovnik moc dobrou naladu, tak nas vzal na kopec ke Kalvarii (tenkrat, samozrejme v dost ubohem stavu a nikdo tom moc nechodil). Tak nas tam posadil a zacal ukazovat, bylo vsechno smerem k A jako na dlani - tam je silnicni prejezd do Rakous, vidite, "nas" je asi pul km (nebo to byl kilometr?) od hranic, vidite to tam, mezi nimi jsou prichystane zatarasy, jsou tam nekde i vojaci se samopaly. Zeleznicni trat vede tam, od ni se ale ke hranicim nedostanete - teda alespon ne zivi -, taky jsou tam zatarasy, plot, hlidky, ..., par "tajnosti", peknych svinstev, co se tam obcas prihodilo. Proste pekne popsal, proc nema smysl se (tam) snazit dostat na druhou stranu.

A takto bylo po cele delce hranic - dokonce nejenom na Zapad. Za Jaruzelskeho se skoro stejne hlidala i polska, taky nebylo jednoduche se tam dostat. No a kdyz jsme byli na vylete za Sturovem v pohori Burda, vlakem a busem, cely den jsme chodili po lese (po tur. znacce!) a prece vecer na moste nas zastavil pohranicak a my jsme zirali, ze vedel presneji nez my, kde vsude a kdy jsme chodili. Ze pry nas meli dobre na ocich a hlidali si, abychom se nedostali moc blizko ke hranicim, k Dunaju nebo Iplu. Hlidky meli o nas info - taky tam nikdo jiny krome par mistnich nebyl, vcetne vesnic.