Asi bych měl utrousit pár tipů na trasy, když jsem to před půl rokem slíbil... tak tedy:
Jednou jedinkrát jsem zkusil silnici podél severního úpatí Děčínského Sněžníku. Měl jsem pocit, že by tam nemusel být provoz, přesto jsem zvolil pro jistotu neděli ráno (v osm na startu). A s tím provozem to nebylo ono - okolo desáté už tam bylo jedno auto za druhým a potkal jsem i autobus a hasičkskou Tatrovku - ta silnice je dost úzká a je otrava uhejbat i osobákům, natožpak něčemu velikému. Autobus je navíc nepříjemný v tom, že je na rovině poměrně tichý a za zatáčkou není slyšet
Bylo to dost nepříjemné překvápko.
Parkoval jsem u Vlčího jezera a jel jsem směrem k obci Sněžník - Zadní Ves, ale z hlavní jsem "uhnul" na křižovatce zvané "celnice", kde se odpojuje cyklostezka směrem do Německa. Dojel jsem až k čáře. A zase zpátky k jezeru. Toto 2x, tzn. dohromady něco přes 20 km.
Asfaltový povrch je tam fakt luxusní, včetně cyklostezky na české straně. Nepatrně starší a horší povrch (trochu rašple) je v kopečku od Vlčího jezera k první křižovatce = asi půl kilometru. A bohužel je potřeba otočit na cyklostezce na hranici s Německem, protože na německé straně je sice asfalt, ale povrch pamatuje asi ještě Honeckera - takovej hodně hrubej kačírek. Na 150mm gumách je to nesjízdné.
Pak jsem si byl několikrát potrénovat na silničce cca z Adolfova do Fojtovic. Zaparkoval jsem na parkovišti u penziónku na kraji Adolfova, vyrážel jsem směrem na Krásný les,
ale otočil jsem na kopečku nad osadou Větrov, zpátky skrz Adolfov a "Habartice" do Fojtovic, kde jsem otáčel až za vsí u "pomníčku" (v zatáčce směrem na Cínovec). Asfalt převážně dobrý až vynikající, ale z celkových cca 5 km musím celkem asi 1 km (několik úseků, v celkovém součtu) hodnotit jako dost mizerný povrch - výmoly, podélné rýhy od nějakého stroje, se zatnutými zuby se to dá přehrkat, odměnou je parádní svezení po zbytek cesty. Z Adolfova do Fojtovic je to uzoučké (na 1 auto) a mírně zvlněné = občas je třeba pár metrů brzdit. Za zmínku stojí snad ještě úsek z Adolfova nad Větrov, asi půl kilometru silnice široké na dvě auta, parádní povrch, po hřebeni na louce takřka po rovině, vidět je do dálky = ideální místo na úplné začátky.
Na téhle trase je parádní skoro nulový provoz. Na těch 5 kilometrech potkáte o prázdninách odpoledne jedním směrem třeba tři auta a dvě motorky. Já osobně jsem netušil, jak ta silnička vypadá v létě, a překvapilo mě, že je vůbec otevřená pro auta, protože doteď jsem se tam pohyboval jenom v zimě, a to na běžkách - v zimě se to nepluží, ale když místní spolky seženou peníze, tak kus cesty z Adolfova do Habartic bývá upravený na klasiku.
No takže v létě tam smí auta, ale toulá se tam jenom pár místních, sem tam nějaký místní Němec, občas je vidět že tam někoho zatáhla navigace... a taky se tam jezdí kochat motorkáři, ale s těmi je nejmenší problém, protože jsou slyšet bezpečně z dálky za horizontem.
Z místního folklóru stojí za zmínku snad ještě pastviny okolo dvou větrných elektráren nad Fojtovicemi - tohle léto se tam pravidelně toulaly po silnici krávy, které ve snaze najít poslední drny zelené trávy ignorovaly ohradu a couraly ve škarpě, v lese, a zřejmě taky napít se z potoka až někam do Německa (protože strouhy na české straně byly dost beznadějně vyschlé). Bylo mi jich dost líto, ale byl jsem ostražitej, v reflexní oranžové vestě...
Zaparkovat se dá taky ve Fojtovicích, což jsem udělal asi dvakrát... je to pro mě dál než na Adolfov. Taky jsem zkusil drandit z Fojtovic až na Cínovec, ale tam je jednak o fous hustší provoz, jednak horší asfalt (momentálně dost rašple, aspoň půlku cesty) a navíc na těch 6 km je asi 2 km táhlý kopec. 2 km nepříjemné rašple do otravného kopce. Bejt to na fajnovém asfaltu, tak to není takový problém, ale široké bruslení na hrubé rašpli je otrava. Navíc mi pak bylo líto brzd opačným směrem, 2 km dost ostře s kopce, rašple toho moc neubrzdila. Jednou jsem to zkusil a stačilo.
Dál z Cínovce na Bouřňák a dlouhou louku jsem to nezkoušel.
Hřeben Krušných hor je v létě boží v tom ohledu, že je tam snad o 8*C míň než dole pod horami ve městě. A asi jsem měl kliku na počasí - v tom katastrofálním suchu se nekonaly podvečerní bouřky z horka. Jednou jedinkrát jsem se vrátil na Adolfov s bouřkou v zádech (zjevila se z české strany během asi čtvrt hodiny).
Pak mi kolega nakukal zajímavou trasu v údolí podél Bíliny:
Zaparkovat se dá např. u fotbalového hřiště ve Rtyni nad Bílinou a držet se cyklostezky = překročit Bílinu, pak "asfaltovou polňačkou" podél meandru Bíliny do Sezemic, odtamtud po silnici do Velvět, ve Velvětách se držet značené cyklostezky podél Bíliny až na křižovatku u nádraží - tam se pustíte značené cyklostezky (uhýbá do kopce doprava) a přes ohavný pětikolejný přejezd se dáte doleva=jižně, dojedete až na křižovatku se silnicí I.tř. č.8 Lovosice-Velemín-Teplice, ovšem v téhle křižovatce se dáte vedlejškou doprava na Lbín. Zrovna tenhle úsek do Lbína je z celé trasy zřejmě nejhezčí: široká silnice, vymazlený čerstvý povrch, provoz skoro žádný, směrem ke Lbínu mírně do kopce. Opravdový zážitek. Na kopečku na kraji Lbína jsem otáčel zpátky na Velvěty a Rtyni. Byl jsem si to předem projet na kole a zřejmě by se dalo pokračovat buď na Kladruby a Teplice,
nebo dál podle Bíliny na Hradiště, Ohníč a Hostomice - ale směrem na Hradiště už byl horší povrch, kopcovitější profil, víc civilizace atd. = na kole super, na běžkách čím dál míň zábavy.
Čili ze Rtyně do Lbína povrch většinou použitelný až nádherný, sem tam náznak rašple, provoz příjemně slabý, otravné jsou dva železniční přejezdy (hlavně rozbitý asi pětikolejný ve Velvětách) a za zmínku stojí rozbitý asfalt okolo továrny ve Velvětách, asi půl kilometru... naštěstí je to po rovině a jedním směrem se dá využít úzký pruh čerstvějšího asfaltu na zasypané drážce v silnici = kdo to urve soupaž, ten vyhrál.
Asi předminulý víkend bylo okolo 8*C nad nulou a sucho, tak jsem se zkusil podívat na cyklostezku z Ústí směrem na Děčín - teď v zimě. Měl jsem málo času, protože je brzo tma, takže jsem dojel od hřiště ve Svádově jenom do Malého Března (a zpátky). Povrch cyklostezky slušný až parádní, jenom skrz Valtířov po místních ulicích trochu horší asfalt (a sem tam auto) a podle Labe tu a tam olšové větvičky na asfaltu. Asi na dvou místech byla místo asfaltu zámková dlažba. Sice hlaďounká, ale hroty hůlek na ní nedržely - pokud se hrot nezapíchl do spáry mezi dlažkami, což zase hrozí ulomením. Jeden takový úsek byl v kratičkém strmém stoupání na kraji Valtířova - zřejmě technická vsuvka pro obohacení jinak rovinatého terénu.
A přestože byl víkend, tak vcelku nikde ani živáčka
Potkal jsem za celou cestu asi tři cyklisty a dva pejskaře. Ano chodí se tam venčit psi, takže z asfaltu raději neuhýbat. To bylo poprvé, co jsem myl kolečko. A ta cyklostezka je celou dobu buď ve vsi nebo podél rušné silnice, takže je trochu problém, zajít si anonymně na malou, přestože samotná cyklostezka byla v zimě fakt pustá.
Uzavřel bych konstatováním, že z ostatních účastníků silničního provozu jsou snad nejhorší galuskáči - nejsou slyšet dokud je nemám fakt za zády, a chechtaj se jak jsem se lekl
Ještě dobrá byla jedna hezká paní nahoře na kopcích, na silničním kole, která z dálky zařvala Vorsicht!!!
- té jsem zdvořile poděkoval.