sheriff píše:... dostalo ma to...
Já to dostal jako dárek... Někdy tak v devatenácti, dvaceti. Do tý doby jsem Rumunsko znal z jedné vysloveně výzkumné expedice a jednoho pracovně-studijního pobytu - a nijak mně nenadchávalo.
A měl jsem vlastně štěstí, protože se mi to trefilo do pitomého období - po úrazu jsem nemohl moc lézt, o velkejch horách jsem si mohl nechat jen znát (do tý donby měl škraloup jen táta - což se ještě dalo obejít, ale tenkrát jsem něco podepsal už i já, navíc vznikly potíže i s nějakým výletem do "sovětských" hor - někam jsme přešli načerno, a ke všemu se profláklo, že jedno razítko na potřebné bumážce nebylo úplně košér).
Výsledek? Začal jsem jezdit do Rumunska. Obvykle jsem ani neměl mapu - nebo spíš měl, ale tak maximálně tehdy dostupnou automapu. A objevoval to vlastně celý znova.
Byla to bomba.
A i kdybych díky tomu sám (a pro sebe) neobjevil Rumunsko... stejně by mně ta knížka, nebo spíš myšlenky tohoto autora dost oslovily.
Ale, mezi náma... vlastně je to nejlepší co můžeš udělat: strčit do kapsy automapu Rumunska, Nevrlého Karpatské hry, zabalit lehkej batoh bez zbytečnejch krámů a odjet
btw: a taky jsou výborný Chvály Zadní země - jen už podle nich nejde jít... strážci NP jsou v tomto ohledu takoví... nesmlouvaví