Stránka 1 z 3

Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 14:55
od Kometa
Předem se omlouvám, pokud tu tohle téma už někde je a já ho jen neobjevila nebo pokud jsem to umístila na špatné místo.

Poprvé jsem teď lezla na nějaký trochu vyšší kopec a ověřila si, že opravdu mam strach z výšek. Výstup nebyl těžký (Triglav), ale raději jsem to 200 metrů pod vrcholem odpískala, aby mě tam nahoře nechytla panika. Výhled do kilometr hlubokého údolí mi prostě nedělal dobře :oops:

Nevím, co s tím. Na horách se mi moc líbí, ale fakt nevím, jestli speciálně pro mě vytvořila matička země nějaké třítisícovky, ze kterých není vidět moc hluboko. Na lezecké stěně jsem od cca desátého metru taky měla problémy (ale tam to šlo postupně natrénovat), bála jsem se dokonce i na rozhledně na Boubínu (stejný případ jako na Triglavu - problematický byl pohled do údolí). Co s tím? Nemám čas ani finance jezdit co víkend trénovat do Alp a při frekvenci třeba 2x za rok si nepřivyknu.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 15:02
od Schnappi
A co rozhledny s drátěnými schody a ochozy, skrz které je vidět dolů? Pokud by ti taky vadily, tak máš v naší republice poměrně hodně možností k trénování...

(já hlava dubová, přehlédl jsem ten Boubín #-o)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 15:08
od Kometa
Nevím, až bude chvilka, vyběhnu na Petřín a dám vědět :lol:

Asi strach mít budu, ale nevím, hory jsou hory.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 15:26
od jedik
A jak to máš vážné? Vadí ti třeba i přechod vyššího mostu? Jednoho takového člověka znám a časem se mu to zlepšilo prostě tím, že to zkoušel, pomalu posouval hranice a trošku se přemáhal. Ani teď to sice prý není ideální, ale je to lepší. A nemusí se kvůli tomu chodit na po horách nebo lézt :)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 16:18
od Kometa
No, aby to nebylo moc jednoduché tak některý výšky mě táhnou dolu- tedy ke skočení. Takže v nich mam strach, aby se mi ta pomatená mozkovna nezkratovala a já fakt neskočila.

Běžné mosty zvládám, v normálním životě mě to neomezuje, ale kecá mi to do sportů. Ačkoli - když jsem šla prvně (a zatím naposledy) lízt na Smíchoff, tak jsem se předem obávala, zdali to nebudu zapíchát v půlce... no a lezla jsem s takovým frajerem, že jsem se hecla, lezla pod strop a rychlostí spydermana :wink: :lol:

Na tom Triglavu taky asi sehrálo svojí roli to, že tam dost lidí mělo helmy, úvazky, profi outdoorové oblečení a tak... a my se tam vypravili jak na Šumavu, bez ničeho, tak mě to vylekalo.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 16:49
od Dallen
Kámoš z prace snámi jel pracovat do polska na halu spodek kde jsme dělali ve výšce asi 18m má celkem plno v trenkách z výšek, první den mu to dělalo problém a postupně se to zlepošovalo. Chodili jsme po sitech bez zabradlí. Takže to by si mohla časem natrenovat. A jestli ne tak je spousta krásných hor které jsou menší :) např. naše beskydy :)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 17:00
od Kometa
Nojo, ale to neni ono, znáte to určitě mnohem líp než já, ty hory prostě mají kouzlo, které jinde nenajdete.

Koukala jsem na Petřín, asi budu mít v kalhotech, já tam byla jedinkrát jako dítě a už tehdy jsem se bála. Tak tam teď vylezu, i kdybych se měla poto.. alespoň zjistím, jestli fakt zpanikařím (ale obávám se, že to neni jen malování čerta na zeď, ve vodě už se mi zpanikařit podařilo - plavu pak ke břehu rychlostí olympijského šampiona).

Já jsem vůbec hříčka přírody, miluju vodu a bojím se jí (teda konkrétně něčeho, co by v ní mohlo být), líbí se mi lezení a mam strach z výšek.... ](*,) ](*,) ](*,)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 17:44
od Schnappi
Kometa píše:když jsem šla prvně (a zatím naposledy) lízt na Smíchoff, tak jsem se předem obávala, zdali to nebudu zapíchát v půlce... no a lezla jsem s takovým frajerem, že jsem se hecla, lezla pod strop a rychlostí spydermana :wink: :lol:
Řešení: Jezdi na hory s někým, kdo se nekouká dolů a na exponovaných místech valí furt pryč :)
Dallen píše:Chodili jsme po sitech bez zabradlí.
:shock: :shock: :shock: Ještě že směřuji k povolání, které se dá vykonávat i pod zemí. [-o<

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 17:55
od Dallen
Ale někde bylo zabradli a plachta pod sity, to je až neuvěřitelné jakou to dá člověku jistotu.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 17:59
od Kometa
Schnappi píše:Řešení: Jezdi na hory s někým, kdo se nekouká dolů a na exponovaných místech valí furt pryč :)


Nojo, ale představ si, že se s jazykem na vestě vydrápeš na vysněný vrchol a místo toho, aby ses pokochal výhledem, zaryješ oči do kamene a nezvedneš je dokud zas nebudeš dole...

Krom toho ty hory jsou někdy jak mraveniště a jednosměrný provoz to docela komplikuje. Možná, že když bych na tom místě, kde jsem to otočila, nemusela pouštět ten proud lidí proti mě, tak bych možná vylezla výš, ví bůh. Nebo by myslím i bývala stačila taková drobnost jako jsou mraky v údolí, ale jako napotvoru zrovna bylo všechno bez mráčků.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 19:16
od Sirkka
Kometa píše:Já jsem vůbec hříčka přírody, miluju vodu a bojím se jí (teda konkrétně něčeho, co by v ní mohlo být), líbí se mi lezení a mam strach z výšek.... ](*,) ](*,) ](*,)

Tak tohle znám moc dobře. Na rozhlednu nebo nějakou vyhlídku vylezu, ale nesmím koukat dolů.
Loni jsme lezla i po řetězech a lanech přidělaných na skále nad vodou, moc vysoko to sice nebylo, ale stačilo mi to, nebylo na výběr, jinudy cesta nevedla, přelézt jsem to musela :? A přitom bych mohla po horách chodit furt...
A nebo přejít potok po kládě :rolleyes:

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 19:53
od Kometa
Nemáš z toho fotky? To by mě zajímalo, díky :-)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 20:00
od pavproch
já to mám (naštěstí) jen napůl - na jakýkoli rozhledně sem po*ranej strachy, ve ščaně ale (naštěstí) tím netrpím.... :wink:

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 21:21
od Sirkka
Kometa píše:Nemáš z toho fotky? To by mě zajímalo, díky :-)

Myslíš z toho lezení po laně? Jo, něco mám... bylo to v Rumunsku...

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 21:24
od Kometa
A nechtěla bys sem nějakou na ukázku hodit? Zajímalo by mě, čemu říkáš "moc vysoko to nebylo" :-)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 16, 2009 22:00
od Schnappi
Nebyl to čirou náhodou Bihor? Tam jsem po železných lanech lezl a taky mi moc dobře nebylo - i když to byly dva metry (nad vodou nehlubokou). Ale takových míst je tam asi třináct do tuctu, hádám.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: pon srp 17, 2009 7:59
od Sirkka
Jo, byl to Bihor. Ale jinak tam bylo krásně :)
Hm, tak fotky mám zálohovaný na cd doma, teď jsem mimo. Ale na netu jsem našla i jiné fotky z té trasy, je to už ke konci přelezu nad řekou Galbena - tu a tu

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: sob srp 22, 2009 11:01
od Kometa
Takže vylezla jsem na petřínskou rozhlednu a bála jsem se. On to není jen strach, ale i takovej, prostě blbej pocit. Ale nezdálo se mi, že by mě ten muj výlez tam nějak alespoň maličko otrkal. A hlavně tady v Praze neni moc míst, kam vylízt. Tak nevím, co s tím dál. Na rozhledně mi strach nijak extra nevadí, tam v postatě spadnout nemůžu, ale na skále by se člověk měl asi soustředit a být si jistej v kramflekách, ne se klepat strachy.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: sob srp 22, 2009 17:02
od kropt
Hele, já mám ten stejnej problém - z výšek sem podělanej, ale když se dostanu někam na exponovaný místo, má to za důsledek že se pekelně soustředím na cestu, až sem najednou na konci a strach ještě někde v půlce cesty a dožene mě za nějakou chvli. To stejný na moři, chytl nás menší orkán (vítr 120 km/h v nárazech) celou dobu sem ležel na svojí klice od plachet a makal jak o život (doslova) dle pokynů kapitána (měli jsme trochu technický problémy - pro znalce sekl se rofolk a nešla srolovat kosatka) a až bouřka skončila tak sem se teprv začal pořádně bát a na pár hodin sem odpadl.

Moje rada proto zní, zkus o tom strachu přestat tolik přemýšlet a třeba tě zážitky pohltí natolik, že se přestaneš bát.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: sob srp 22, 2009 20:46
od Jimm22
8-[ já se taky bojím výšek a hloubek, do hluboké vody nelezu vůbec a jak mám lézt někam nahoru, tak pode mnou nesmí být hloubka, nebo se mi klepou kolena, zatmí se mi před očima a nehnu se ani o cenťák. Přítulka to má taky, ale té zase vadí když jde po hřebeni a napravo i nalevo je sráz do údolí, nebo schody skrz který je vidět dolů.
Tohle zase nevadí mě. ale nejhorší paniku chytám, když jsem na kopci, ale může to být kdekoliv jinde a začna fičet vítr. To se prostě nemůžu nadechnout a jediný co mi pomůže je se schoulit a nadechnout se s hlavou v klíně.
Hory miluju, ale tohle mě teda dost sere.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: ned srp 23, 2009 16:30
od sovička
Strach z výšek znám bohužel taky dost dobře. Teda nevadí mi rozhledny a mosty a prostě místa, která mají zábradlí. Lezení po skalách nijak pravidelně neprovozuju, ale když na věc přijde, tak nějakou tu jednoduchou skalku zvládnu. Zpočátku si sice musím zvyknout, ale tím, že vím, že jsem přivázaná a nemůže se mi nic stát, tak se nebojím tak moc. Nejhorší je opravdu to chození po kopcích. Zvládnu vylézt nahoru, protože to před sebou člověk nemá pohled do údolí, ale jakmile mám jít dolů nebo něco traverzovat a můj mozek vyhodnotí svah jako strmý, tak je to v háji. Začnou se mi třepat nožky a nemůžu udělat krok. Mám velkou fantazii, takže přesně vím, že na tomhle navlhlém trsu trávy bych mohla uklouznout a na tamtom šutru si pak rozbiju hlavu. Nejhorší je, když je sníh a všechno kolem vypadá moc hladké, Jakože kdybych padala, tak se nemám čeho chytit. Nejhorší bylo asi období, když jsem začínala s jedním klukem chodit po kopcích. Já dostala strach a on nevěděl, co má dělat, tak byl hysterický, neb hrozilo, že na jednom naprosto jednoduchém úseku v zimě asi zatemníme. Po pár výletech jsme se oba trochu zklidnili, ale dalo to práci a měla jsem z toho ještě asi rok větší trauma než na začátku, neb on se mě pak při každé procházce ptal, jestli tohodle už se bojím a tohodle svahu ještě ne. No prostě, čím víc se na ten problém upozorňovalo, tím víc jsem se bála. Teď už se to konečně snad trošinku lepší. Nebo možná už jen vím, kam radši nechodit... V zásadě mi pomáhá jednak na ten problém neupozorňovat a pak hlavně se nedívat dolů, no a když už, tak se nechávám vodit za ruku, prostě mi psychicky pomáhá se něčeho držet. Navíc, když jde ještě přítel pode mnou a zakrývá mi tak výhled dolů, tak to je ideální. Po absolvování kritického úseku, na to rychle zapomenout a vzpomenout si nejdřív až dole v hospůdce. Jakmile začnu hahoře přemýšlet nad tím, proč jsem se bála, tak to nepřejde a začnu se třepat i na jednodušších úsecích. Občas pomáhá i sednout si, a to hlavně ve sněhu. Pro ten pocit, že nestojím a prostě to opravdu neklouže, že i kdybych spadla, tak nesjedu. Taky už se mi podařilo nějaké kopečky na sněhu sjíždět po zadku a brzdit hůlkama, to mi taky pomohlo, když vím, že kdyžtak umím zastavit. Teď mám problém hlavně s chůzí po skalách, zejména vápencích, protože vím, že tam by to opravdu bolelo a tu hlavu bych si rozbít mohla.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: pon srp 24, 2009 10:01
od honzi
Ahoj.Nevím jestli to co napíšu platí univerzálně, ale možná by to byl návod.Kamarádka se taky děsně bála hloubek a výšek.Potom se přihlásila do kurzu malování.A nyní nevím jestli levou nebo pravou mozkovou hemisférou.Něco jako v hypnoze jí odblokovali.A důsledkem je to že docela dobře maluje ale postupně zjistila že se přestala bát výšek.Dokonce si je vychutnává,a byla i na seskoku padákem.S vytržením ne tandem.Vyloženě se na to těšila.Tam nám to vyprávěla.Možná by o tom někdo věděl víc????

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: úte srp 25, 2009 19:45
od mike
Mel jsem to same. Strach z vysek, i celkem malych. Rozhledny v pohode, kdyz bylo zabradli aspon kousek nad pas. Jinak hruza. Desil mne i pohled v Praze nad Vltavou, na okraji Bohnic, kdo to tam zna.

Pomohla lecba sokem, neplanovana. Vylezli jsme na Grosser Zunig, odkud je, jak jsem pozdeji zjistil, jeden z nejlepsich vyhledu v Rakousku. Skoro 2000 m nad udolim a mezitim nic, jak z letadla. Nahoru se jde po uboci, takze to docela slo, i kdyz s premahanim. Ale nic jineho mi nezbylo, kdyz uz jsem pritelkyni presvedcil. No a nahore se clovek vyhoupne na vrcholovy hrebinek, asi pul metru siroky. Je to jako prejit po hrebenu strechy, 2 km vysoke. V podrepu, s pohledem uprenym na cesticku pod sebou. A na konci se narovnat a prekrocit lanko od krize, to skoro neslo. Na konci jsme sebou prastili na zem, drzeli se krize a nebyli schopni se postavit a za chvili ani koukat do te silene hloubky pod nama. Prevyseni na druhe strane ma asi "jen" 500 m, to bylo o neco lepsi.

Pul roku se mi o tom zdalo. Dalsi rok jsem zjistil, ze problemy temer zmizely. Zavrate umrely hruzou. Obcas se sice v hrobe zavrti, ale pak uz to bylo jenom lepsi. S kazdym vylezenym vrcholem, kazdym sestoupenym strmym svahem, s kazdou vylezenou skalou nad propasti. Pribyvaji zkusenosti a s nima jistota. Kdyz uz se dostanu nekam do pruseru, tak nemyslim na to, kam bych mohl spadnout, ale prijde naproste soustredeni a snaha se z nej pomalu dostat.

Mimochodem, na Zunig jsme za par let vylezli znovu. Uz to bylo uplne jine a nejak to nebylo uplne ono ;-) Ale jinak krasna hora a vystup neni obtizny (CH, zcasti I), akorat trochu dlouhy, ty dva kilometry se musi vyslapat. Rozhodne doporucuju. Po Zunig Alm lesni cesta, po Zunig See cesticka, na Maly Zunig porad cesticka, ale uz tam zacinaji letecke pohledy a ja zatinal zuby. Pak sestup do Zunig Scharte (da se primo od See, ale byla by to skoda) a nahoru cesticka po hrebenu a pak po uboci (asi na dvou mistech lana, ale lehke). Cesticka se zpocatku klikati po hrebeni a na jih zahyba jakoby do prazdneho prostoru, co mi davalo opravdu zabrat. Pak vyleze na uboci, clovek si oddychne a pak najednou na vysvihu na vrcholovy hrebinek. Pro predstavu, nasel jsem (nekvalitni) fotku, jak to shora asi vypada. Ale je to jen slaby odvar skutecnosti a neni videt na Matrei vpravo. Doma mam nekde lepsi, kdyby byl zajem.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: úte srp 25, 2009 23:30
od Schnappi
Zájem je - a veliký ;)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: čtv srp 27, 2009 11:10
od michail
Ja mam podobny problem s vyskami, nie ani tak zavrate alebo strach z toho ze som vysoko ako skor z toho, ze stojim na niecom comu nemozem na 100% verit - napr.rozne istenia, retate, kramle, vysute mosty a pod. Tieto miesta som radsej vzdy rychlo prebehol a nezastavoval sa. Aj napriek tomu som sa prihlasil na lezecky kurz a vpohode som to zvladol a strach z vysok postupne odpada. Tiez si myslim ze to treba trenovat, clovek si potom viac veri a dokaze sa spolahnut sam na seba aj 100 metrov nad zemov (ked nie viac).

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: čtv srp 27, 2009 13:51
od Chasi
Tak se dívám, že nejsem sám. Osobně mám taky problém především s hodně exponovanými úseky. Nic extra jsem zatím nezkoušel. Akorát minulou zimu jsem si to trošku vyzkoušel. Ale s mačkami na nohách je to trošku něco jiného jít prudkým svahem...
Taky rozhledny z oceli s průhledem pod sebe nemusím :(( . Už jsem přemýšlel zda s tím nějakým způsobem bojovat, ale do ničeho jsem se ještě nepustil.

Ještě, že těch kopců je dost a dost a člověk si může vybrat i z těch přístupnějších...

Tož tak :climb:

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: čtv srp 27, 2009 14:15
od lara
tohle je příjemné vlákno. myslela jsem si, že jsem celkem marná, protože já se zase trochu bojím dívat se ze skal dolů, ale rozhledny mi třebas nečiní problémy a čím víc "trénuju", tak už ani ty skály mi tolik nevadí! :D
naopak, je to vzrušující, když vím, že koukám z výšky, která mi dřív vadila a už najednou nevadí! :twisted:

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: čtv srp 27, 2009 14:30
od dvora
Jo výšky taky nemusím, mam závratě pomale už na židli. Jednou jsem šel feratu, tak jsem se dole nadechl a honem to přehakoval, kamaradi mně pak vyčitali, že si fobíí vymyšlim, že jsem to přehopl jak nic. Ja pouze sledoval lano a skoby. Když je nejake spolecne foto na vyhlidce, tak radeji fotim, když bych stejne na fotce nemohl byt.

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: sob srp 29, 2009 21:43
od Kometa
honzi píše:Ahoj.Nevím jestli to co napíšu platí univerzálně, ale možná by to byl návod.Kamarádka se taky děsně bála hloubek a výšek.Potom se přihlásila do kurzu malování.A nyní nevím jestli levou nebo pravou mozkovou hemisférou.Něco jako v hypnoze jí odblokovali.A důsledkem je to že docela dobře maluje ale postupně zjistila že se přestala bát výšek.Dokonce si je vychutnává,a byla i na seskoku padákem.S vytržením ne tandem.Vyloženě se na to těšila.Tam nám to vyprávěla.Možná by o tom někdo věděl víc????



Se spíš zeptej té kamarádky a hoď nám sem kontakt, to by se mi hodilo, maluju jak prvňák ;-)

Re: Strach z výšek/hloubek

PříspěvekNapsal: sob srp 29, 2009 21:49
od Kometa
mike píše:Pomohla lecba sokem, neplanovana. Vylezli jsme na Grosser Zunig, odkud je, jak jsem pozdeji zjistil, jeden z nejlepsich vyhledu v Rakousku. Skoro 2000 m nad udolim a mezitim nic, jak z letadla.


Máš můj obdiv, na popis téhle hory jsem už myslím narazila a první, co mě při čtení napadlo, byl velmi silný pocit, že tam teda ani omylem!

NEVÍTE O NĚJAKÉ RAKOUSKÉ 2,5 - 3 tisícovce, KDE BYCH SE NEBÁLA? Nesnesu výhledy do hloubky či lezení nad sešupama, o chození po půlmetrových hřebenech ani nemluvě. Btw. Kdy v takovýhle horách začíná zima (tzn.sníh)? Budu mít čas až na konci září a nevím, jestli to už není pozdě. Vím, že mnozí z vás se tu v drsnějších podmínkách vyžíváte, ale já jsem pražská krysa a ne žádnej větrem ošlehanej horal.