OUTDOOR FÓRUM

Pierre_T píše:No právě kvůli tomu odmítání potravy...

Začátečníkům doporučuji toho hroznýše a hlavně užovku červenou. To je krásnej had (né moc velkej), levnej a strašně nenáročnej. A přitom pro nás (pochází ze severní ameriky) díky červené barvě dost exotický vzhled...

O té sem taky uvažovala - sem si vybírala mezi korálovkou, regiuskou a tou guttatou. Hroznýš už mi přišel dost velkej - nevím pak bych nacpala, tak velký terárko, i když jinak je to moc pěknej had. Nakonec zvítězila krajta. Jednak proto, že se mi nejvíc líbí, jednak proto, že guttatu má bratr jedné mé kamarádky a je taková poměrně agresivní.
Mám ji zatím asi půl roku a je bezproblémová - svleky v pohodě, žere taky pěkně... i když musím počítat s tím, že to odmítání potravy asi po nějakým roce příde

Dokud se v pohodě svléká, je to bezproblémů. (to je jako u ženských)
Většinou, ať už jí je cokoliv, tak se to projeví na žraní a svlékání. Před svlékáním bývají trošku agresivnější, ale je to normální jev.

A agresivní guttatu jsem ještě neviděl, pokud se jí tedy člověk věnuje od mala. Je to snadné, pořídit si ji co nejmenší, na teraristických burzách běžně k sehnání i za 80Kč, je tam pak sice ještě riziko úmrtí, nebo problémů s krmením, dokud je malá a nežere myši (moučné červy, šváby,...), ale zase je klidná. pokud se bere od malinka běžně do ruky, zvykne si a je "zlatá"...

U hadů jenom bacha na roztoče (na to je nějaký sprej) a na paradentózu (to mají pak problémy se zuby - a že jich ta krajta má, co?).

Pierre_T píše:Dokud se v pohodě svléká, je to bezproblémů. (to je jako u ženských)

Pierre_T píše: Před svlékáním bývají trošku agresivnější, ale je to normální jev.

Pierre_T píše:Většinou, ať už jí je cokoliv, tak se to projeví na žraní a svlékání.

(To jste asi přehlédli...)

Pierre_T píše:

Pierre_T píše:Většinou, ať už jí je cokoliv, tak se to projeví na žraní a svlékání.

(To jste asi přehlédli...)

neprehledli to jsem si nechal na priste

Ryba píše: Podle mě je zmije tak vzácná, že je kumšt ji vůbec zahlídnout, natožpak aby se zadařilo se nechat nějak efektivně hryznout.

Pred tydnem jsme slezali z hrebene v Julskych alpach a na jednu takovou potvoru jsme narazili - byla jeste mlada cca 50 cm. Byli jsme uz celkem dost utahani, takze nas to ani nevyvedlo z miry byt mam pomalu husi kuzi jen kdyz vidim hada na fotce

Herpetologická poradna ve vlákně o zdraví? Kdo by to čekal?
Sakra já to tady musím pořídně prolézt! Každý den nějaký úžasné objev

A jen tak mimochodem, je fajn, že ta rada na zmijí hlodanec zní tak jednoduše. Já to jednou dělal intuitivně přesně stejně (říznout skalpelem, klid a kafe), a po návratu do civilizace jsem se i pídil po tom jak postupovat správně. Výsledkem bádání byl zmatek zasetý do mé mysli. Si ty rady tak trošku odporovaly

No problem hadiho kousnuti me zacina pomalu desit. Pokud vse vyjde tak v listopadu bych mel jet na 3 tydny nejspise do kostariky. Co se hadu tyce tak tam zije na uzemi mensim nez CR vice druhu hadu nez v cele evrope - takze narazit na nejakeho, pri me smule, nebude asi problem. Asi pro jistotu opravdu ten skalpel/ziletku vezmu ... a dam se na modleni

Ted jsem byl na konci srpna v Rohacich a narazil jsem na dve zmije. ale pro obe jsem byl moc velke sousto, tak kdyz me videly, radeji se odplazily...Ale pred Sivym vrchem jsme potkali ochranara se psem, ktery rikal, ze pred 5 minutami mu jedna vretenica ustipla psa...

mifr píše:Ted jsem byl na konci srpna v Rohacich a narazil jsem na dve zmije. ale pro obe jsem byl moc velke sousto, tak kdyz me videly, radeji se odplazily...Ale pred Sivym vrchem jsme potkali ochranara se psem, ktery rikal, ze pred 5 minutami mu jedna vretenica ustipla psa...

S Pierrem jsme už debatu o znijích růžkatých vedli na jiném vláknu v souvislosti s Banátem. Já tvrdil, že tam nejsou, on že jo. Beru zpět - jsou a veliký. Ale bylo letos takový vedro, že na mě kašlaly. teda viděl jsem jen 3.

Jinak mě kousla do nohy na Galicici (to je pohoří mezi Prespanským a Ochridským jezerem). Prostě jsem si na ní sedl. Přesně jak zní rady výše. Nožem jsem to rozřízl mezi kousanci a udělal přesah asi 1 cm na každou stranu. Řízl jsem omylem dost hluboko, takže jsem ztratil při následném sestupu do vesnice dost krve. Tam jsem dostal sérum a pak se složil, protože prostě ten pohyb není zrovna vhodný jak na krvácení, tak šíření jedu. Jenže co dělat, když jsi na hřebenu a nechceš dopadnout jak Malý princ (pravda tam to byla písečná zmije, ale ...). Samozřejmě jsem to podvázal, tedy nadvázal a postupně povoloval.

Blbě jsem se ale cítil v Maroku, když jsme spali v poušti na dekách na dunách a ráno všude byly miliony stop od zvířat a hadů (ty je ale nevidíš a ani neslyšíš) a pak pod převisem ve Wadi Rum, kde jsem čekal pořád na štíry. Ráno jsem zvedl karimatku a tam jich bylo asi 6.

Jinak ještě k Banátu. Netušil jsem, že jsou tam štíři. V Rovensku normálně na zdi v kuchyni. 3,5 cm.

Tomáš F. píše:Herpetologická poradna ve vlákně o zdraví? Kdo by to čekal?
Sakra já to tady musím pořídně prolézt! Každý den nějaký úžasné objev

A jen tak mimochodem, je fajn, že ta rada na zmijí hlodanec zní tak jednoduše. Já to jednou dělal intuitivně přesně stejně (říznout skalpelem, klid a kafe), a po návratu do civilizace jsem se i pídil po tom jak postupovat správně. Výsledkem bádání byl zmatek zasetý do mé mysli. Si ty rady tak trošku odporovaly

Jednoznačná rada zní: nechat krvácet, v žádném případě nepoužívat škrtidlo. Je to poměrně silně rozšířená fáma, která se bohužel dlouhou dobu učila na kurzech první pomoci i ve zdrav. školách. Jed se šíří žilní a lymfytickou sítí ale zaškrcením se stáhne tepna, dochází k ischemii tkání, které jsou tak víc náchylné k poškození jedem. A samozřejmě, při jakémkoliv uštknutí haden vyhledat okamžitě lékaře. I kdyby si člověk myslel, že je to had nejedovatý. I po uštknutí nejedovatým hadem může vzniknout poměrně nepříjemná lokální reakce na nečistoty na zubech- v podstatě to platí o jakémkoliv kousnutí Sice nejde akutně o ohrožení života, ale bez řádného ošetření se může vyvinout sněť. Proto se taky kousnutí primárně nešijou,ale až s odstupem několika dnů.

Jak hluboko tedy rezat?

jonza píše:Jak hluboko tedy rezat?

Rež a rúbaj do krve!

jonza píše:Jak hluboko tedy rezat?

Když tě uštkne naše zmije, tak neřež vůbec- naděláš více škody než užitku. V případě nějakých exotických hadů prostě rychlý řez cca 1-2cm hluboko/ záleží od tloušťky podkožního tuku/. Víc ne, protože když trefíš nějakou větší tepnu, tak máš vystaráno i bez hada.

tuso píše:

Tomáš F. píše:Herpetologická poradna ve vlákně o zdraví? Kdo by to čekal?
Sakra já to tady musím pořídně prolézt! Každý den nějaký úžasné objev

A jen tak mimochodem, je fajn, že ta rada na zmijí hlodanec zní tak jednoduše. Já to jednou dělal intuitivně přesně stejně (říznout skalpelem, klid a kafe), a po návratu do civilizace jsem se i pídil po tom jak postupovat správně. Výsledkem bádání byl zmatek zasetý do mé mysli. Si ty rady tak trošku odporovaly

Jednoznačná rada zní: nechat krvácet, v žádném případě nepoužívat škrtidlo. Je to poměrně silně rozšířená fáma, která se bohužel dlouhou dobu učila na kurzech první pomoci i ve zdrav. školách. Jed se šíří žilní a lymfytickou sítí ale zaškrcením se stáhne tepna, dochází k ischemii tkání, které jsou tak víc náchylné k poškození jedem. A samozřejmě, při jakémkoliv uštknutí haden vyhledat okamžitě lékaře. I kdyby si člověk myslel, že je to had nejedovatý. I po uštknutí nejedovatým hadem může vzniknout poměrně nepříjemná lokální reakce na nečistoty na zubech- v podstatě to platí o jakémkoliv kousnutí Sice nejde akutně o ohrožení života, ale bez řádného ošetření se může vyvinout sněť. Proto se taky kousnutí primárně nešijou,ale až s odstupem několika dnů.

Máš určitě pravdu... I s tím dalším příspěvkem (u naší zmije řezet netřeba).
Jenže rada vyhledat vždy lékaře se dobře dává, a bude mít obecnou platnost... pokud jsi do několika hodin cesty od civilizace.

Ale teď poraď; když budeš na jediný den (on stačí půlden) cesty daleko, je lepší se pokoušet do civilizace postiženého dopravit, anebo říznout, nechat téct, naordinovat klid (takže zatábořit na víc než den) do postiženého lejt kafe, čaj a jiné dostupné legální drogy?
Přiznávám, že já v jednom případě volil tu druhou variantu a pevně věřil, že to dobře dopadne. Dopadlo.

Ale dodnes nevím, který postup by v závislosti na okolnostech byl správnější. Problém byl, že pro návrat bychom se museli pohybovat poměrně exponovaným terénem, a já nevěřil, že bych zvládnul spolulezce kdyby mi začal kolabovat cestou, navíc bylo odpoledne, tedy bychom museli část zvládnout potmě.
Nejhorší by asi bylo rozhodování co nechat na místě a co vzít s sebou. Takový to: když vezmu lezení (abych ho jistil) tak nepoberu věci na táboření (a co když nedokážeme dojít).
Chybou bylo, že jsme tam byli jen dva. Teda šlo o větší skupinu, ale s odlišnými lezeckými cíli, takže ostatní byli přes hřeben (hledat pomoc u nich byl také nesmysl, to by bylo rovněž půlden než bych je našel a přivedl - a pak bychom se stejně museli rohodovat co dál - časová ztráta asi stejně veliká, jako kdybych se postiženého pokusil přímou cestou dopravit někam sám)
No, dnes, kdyby se to stalo na stejném místě, asi by tam (nebo do půlhodiny cesty - na hřebeni) byl signál mobilních operátorů, ale tehdá mobily jaksi nebyly. Jenže podobná situace může dnes nastat v oblasti značně odlehlé, rovněž signálem operátorů nepokryté.

Člověk je někdy jen krůček od průseru.
- Mohl tam zůstat. Do smrti bych si vyčítal chybné rozhodnutí. A asi bych byl i trestně postižitelný za neposkytnutí pomoci, i když to bych považoval za dost vedlejší).
- Mohli jsme zkusit "někam" dojít pro pomoc.
Mohl odejít cestou. Do smrti bych si vyčítal chybné rozhodnutí.
- Mohli jsme to zkusit a zůstat na cestě oba, páč bychom nezvládli noční přesun v jedničko až dvojkovém terénu (choďák, ale já nevěděl, co to kousnutí udělá, a počítal, že ho potáhnu na krátkým laně... mimochodem technika, kterou nemám rád, protože pro její aplikaci si musíš být sakra jistý).

Moc okolností, co?
Dnes považuju rozhodnutí za správné, protože to dobře dopadlo.
Jak bych to udělal příště? Nevím.
A jak bych to měl udělat? Tak to je ta otázka na Tebe

tuso píše:Jednoznačná rada zní: nechat krvácet, v žádném případě nepoužívat škrtidlo. Je to poměrně silně rozšířená fáma, která se bohužel dlouhou dobu učila na kurzech první pomoci i ve zdrav. školách. Jed se šíří žilní a lymfytickou sítí ale zaškrcením se stáhne tepna, dochází k ischemii tkání, které jsou tak víc náchylné k poškození jedem.

Je sice pravda, že naše skripta toxikologie jsou stará šest let, ale i tak... Úplné zaškrcení samozřejmě nedoporučují, ale uvádějí, že turniket by škodit neměl - arteriální přívod přece zastavíš až při vyšším tlaku než venosní. Jinak při první pomoci radí jen imobilisaci (pokud to situace dovolí), vysávání ani chlazení rány podle nich není účinné a říznutí (v případě naší zmije) není třeba.

Schnappi píše:

tuso píše:Jednoznačná rada zní: nechat krvácet, v žádném případě nepoužívat škrtidlo. Je to poměrně silně rozšířená fáma, která se bohužel dlouhou dobu učila na kurzech první pomoci i ve zdrav. školách. Jed se šíří žilní a lymfytickou sítí ale zaškrcením se stáhne tepna, dochází k ischemii tkání, které jsou tak víc náchylné k poškození jedem.

Je sice pravda, že naše skripta toxikologie jsou stará šest let, ale i tak... Úplné zaškrcení samozřejmě nedoporučují, ale uvádějí, že turniket by škodit neměl - arteriální přívod přece zastavíš až při vyšším tlaku než venosní. Jinak při první pomoci radí jen imobilisaci (pokud to situace dovolí), vysávání ani chlazení rány podle nich není účinné a říznutí (v případě naší zmije) není třeba.

Trošku rozpor,ne? Když v první pomoci radí jenom imobilizaci /což je mimochodem správné/, tak kdy chceš dávat ten turniket. Ve špitále určitě ne, tak kdy?

Tomáš F. píše:Ale teď poraď; když budeš na jediný den (on stačí půlden) cesty daleko, je lepší se pokoušet do civilizace postiženého dopravit, anebo říznout, nechat téct, naordinovat klid (takže zatábořit na víc než den) do postiženého lejt kafe, čaj a jiné dostupné legální drogy?
Přiznávám, že já v jednom případě volil tu druhou variantu a pevně věřil, že to dobře dopadne. Dopadlo.
Moc okolností, co?
Dnes považuju rozhodnutí za správné, protože to dobře dopadlo.
Jak bych to udělal příště? Nevím.
A jak bych to měl udělat? Tak to je ta otázka na Tebe

Takže se trošku rozepíšu. Postupoval jsi správně. Rozhodnutí, jestli máš kamaráda opustit a hledat pomoc, nebo se mu snažit pomoct laicky a riskovat prodlení je jen a jen na tobě v danou chvíli. Něco podobného se stalo kámošovi- před 2 lety spadla na Smrku v Beskydech lavina. Hodnmě se o tom psalo. Zůstal pod ní jeden člověk, druhý přežil. Ten co přežil je můj kámoš. Je podle mě dostatečně zkušený horolezec a skialpinista. Navíc to není žádnej libovej frajer. Ale.-... neměli pípáky, sondy ani lopaty- vyrostl v Beskydech, co se může stát. Když kámoše nemohl najít, začal uvažovat o pomoci /zavolat nemohl- mobil v autě/. řekl mi, že rozhodnutí odejít od zasypaného kamaráda bylo nejtěžší v jeho životě, ale musel to udělat. A něco podobného je s tím hadem, nebo s jakýmkoliv neštěstím v horách mimo civilizace ve dvou- to rozhodnutí je těžké a až dodatečně se dozvíš, jestli bylo i správné.

PS Předem upozorňuji, že polemiku o absenci lavinového vybavení kámoše z mého příběhu budu nemilosrdně mazat- přežil si dost a uvedl jsem to jenom jako příklad. Navíc sem na OF nechodí, jinak bych to nenapsal.

mě tak napadlo...sem zmiji videl asi jednou pred deseti lety nekde u trebone, ale v posledních dvou měsících na Kavkaze a ted na Biokovu jsem jich potkal nejmíň 20 takových, co jen těsně utíkají z pod mé nohy. Na Kavkaze nás bylo v daných chvílích 3-4, ale nebyl signal a nejblizsi clovek tak aspon 10 hodin daleko (o nejakym doktorovi ani nemluvim), v chorvatsku jsem sice nebyl tak mimo, signal vesmes byl, ale krom občasných jiných turistů jsem tam byl sám (já vím, je to o hubu, ale z mého pohledu bezpečnější než chození po Praze). A v obou pripaedch (zvlast na kavkaze) šlo o nejaky druh zmije s velmi silným jedem (aspon dle kámoše).

je nějaká možnost jak tomu předejít? tahat sebou injekci se sérem? kolik stojí a jakou má trvanlivost? a je stejné pro zmiji chorvatskou jako kavkazskou? mám šanci si to aplikovat sám, popřípaně jestli to zvládne člověk s praxi ze záchranky?

Hafi píše:je nějaká možnost jak tomu předejít? tahat sebou injekci se sérem? kolik stojí a jakou má trvanlivost? a je stejné pro zmiji chorvatskou jako kavkazskou? mám šanci si to aplikovat sám, popřípaně jestli to zvládne člověk s praxi ze záchranky?

Netuším kolik stojí sérum, ale zjistím to. Nosit sebou ho nemůžeš, protože to je globulín a ten musí být v chladu, jinak se znehodnotí. A jestli je stejný pro různé zmije nevím, taky zkusím zjistit.

tuso píše:... to rozhodnutí je těžké a až dodatečně se dozvíš, jestli bylo i správné.

To je právě ta věc, která mě občas děsí.

Jasně jsem ješitnej, takže si nafoukaně říkám, že už jsem toho zažil v horách dost... Častokrát jsem zachoval celkem chladnou hlavu a poskytoval první pomoc podle nejlepšího vědomí a svědomí (a jsem rád, že jsem si ověřil, že se obvykle hroutím až "po tom" - že snad i díky té řadě kurzů kterými jsem prošel "přepínám na autopilota", kterej jedná za mě), ale zároveň jsem si ověřil, že nedokážu zachovávat stejně chladnou hlavu v případě banálních zranění.

Opravdu mě děsí, že správnost tvého rozhodnutí bude posouzena až tváří v tvář výsledku.
Kolikrát jsem průser viděl, kolikrát ho už udělal a v horách je k němu vždycky jen krůček... Ale jde vždycky o to rozhodnutí pod vlivem konkrétních okolností. Vždycky si s odstupem říkám, jaký jsem měl zatím štěstí, že se moje chyby nevyhrotily za tu pomyslnou hranu kdy se z nich stává průser, a že v případech průserů to nakonec vždycky dopadlo dobře - tedy jsem, nakonec rozhodoval správně.

Ale jak dlouho může mít člověk pořád štěstí?

Čím dál víc mám strach, že to jednou nevyjde. Teda že rozhodnu špatně. Je to asi taky tím, že v posledních letech bývám ve skupině mezi těmi zkušenějšíma - na který "se spoléhá". Prostě větší zodpovědnost, a já si ji navíc připouštím (to je taky důvod, proč jsem nechal propadnout instruktorák, nedělal přezkoušení HS, nevedu v oddíle horoškolu, nedělám už nějakech osmnáct let s dětičkama).

Tem případ s hadem jsem popisoval záměrně. A opravdu chtěl znát i jiný názor. Dodnes na to totiž vzpomínám s hrůzou. A je to už pěkná řádka let. Vlastně tenhle případ stál na počátku toho mého výše zmíněného strachu.
Proto ho vytahuju ven.

tuso píše:Trošku rozpor,ne? Když v první pomoci radí jenom imobilizaci /což je mimochodem správné/, tak kdy chceš dávat ten turniket. Ve špitále určitě ne, tak kdy?

Za prvé jsem se asi špatně vyjádřil já - primárně je tam doporučena imobilisace. Pak naprosto zavrženo škrtidlo a uvedena zmínka o tom, že někteří autoři (kouzelné úsloví, takové všeříkající ) připouští opatrné použití turniketu.

tuso píše: Něco podobného se stalo kámošovi- před 2 lety spadla na Smrku v Beskydech lavina. Hodně se o tom psalo. Zůstal pod ní jeden člověk, druhý přežil.

Ten případ znám (o dost víc než z doslechu). Mám k němu v počítači asi dvacet souborů. A měl jsem jej vyhodnotit. Je to jeden z těch případů, kde je zřetelné, že došlo k chybě, ale otázkou je její míra a možnost na základě zkušeností předvídat možné nebezpečí. Hodnocení BK nakonec bude velice mírné. jiné ani být nemůže, protože všichni tam máme nějakou podobnou zkušenost.

Hodně podobné tomu případu který jsem popsal v jiném vlákně (Smutná událost, v Horolezectví). Tam jsem o tom dliouze přemýšlel. Chyba, ke které došlo byla taková, že bych ji asi za určitých okolností udělal taky.

Anebo případ dvou úmrtí na Ladové štítu (asi tak pět let dozadu) dva instruktoři (oba jsem dobře znal), dva členové oddílu po horoškole. Přežil jeden instruktor a jeden člen. Řetězení malých chyb, které by samy o sobě neměly vést k fatálnímu průšvihu. Tytéž chyby jsem mnohokrát nadělal taky.
Holka, která tam zůstala, byla stará jako já, jako já lezla od útlého dětství. Začínala ve výborném a velkém oddílu. Jako já byla instruktorkou I. třídy. Potkávali jsme se porůznu asi tak 25 let.

A to je ono. Prostě to nebyly tak velký chyby. Hodnocení situace bylo většinou správné, ale prostě NEMĚLI ŠTĚSTÍ!

Tak z toho mám (tu v předchozím příspěvku popsanou) hrůzu!

Tomáš F. píše:...
Ale jak dlouho může mít člověk pořád štěstí?
.

Řekl bych, že tady platí : "Štěstí přeje připraveným"
Čím víc toho víš, tím víc eliminuješ potřebu faktoru štěstí. Vždycky se hodí, ale je dobré na to nespoléhat.

Hafi píše:je nějaká možnost jak tomu předejít? tahat sebou injekci se sérem? kolik stojí a jakou má trvanlivost? a je stejné pro zmiji chorvatskou jako kavkazskou? mám šanci si to aplikovat sám, popřípaně jestli to zvládne člověk s praxi ze záchranky?

tez by me to zajimalo, tady pisou Neaplikovat sérum laikem — nastane těžká alergická reakce organizmu na sérum, která je nebezpečnější než účinek jedu, a pro aplikaci séra musí mít postižený zázemí lékařské pomoci v nemocnici cekal jsem ze to je obyc injekce ktera se pichne do tkane...asi to bude slozitejsi

patentik píše:tez by me to zajimalo, tady pisou Neaplikovat sérum laikem — nastane těžká alergická reakce organizmu na sérum, která je nebezpečnější než účinek jedu, a pro aplikaci séra musí mít postižený zázemí lékařské pomoci v nemocnici cekal jsem ze to je obyc injekce ktera se pichne do tkane...asi to bude slozitejsi :((

Je to obyčejná injekce, ale je to koňský globulín- a na ten můžou být těžké alergické reakce.

tuso píše:

Tomáš F. píše:...
Ale jak dlouho může mít člověk pořád štěstí?
.

Řekl bych, že tady platí : "Štěstí přeje připraveným"
Čím víc toho víš, tím víc eliminuješ potřebu faktoru štěstí. Vždycky se hodí, ale je dobré na to nespoléhat.

Tam je právě ten rozpor. 1. Čím víc vím, tím víc vím co všechno se může pos..t (bojím se o to víc). 2. Tím víc jsem promýšlel právě těch případů, kdy ti účastníci věděli minimálně to samé co já...
Zkušení, vzdělaní (myslím teď třeba ve smyslu nedprůměrných znalostí meteorologie, lavinové problematiky, geotechniky a já nevím čeho všeho), navíc žádní zbyteční mistři světa... A prostě špatně vyhodnotili konkrétní situaci.

Nakonec, když celý ten případa rozebíráš, chybu/chyby najdeš. Ale právě že to je příliš často v té poloze, že šlo o rozhodování z nějakého, podmínkami omezeného, výběru.
Prostě jde o chybu, kterou udělá každý z nás.

Tomáš F. píše:Tam je právě ten rozpor. 1. Čím víc vím, tím víc vím co všechno se může pos..t (bojím se o to víc). 2. Tím víc jsem promýšlel právě těch případů, kdy ti účastníci věděli minimálně to samé co já...
Zkušení, vzdělaní (myslím teď třeba ve smyslu nedprůměrných znalostí meteorologie, lavinové problematiky, geotechniky a já nevím čeho všeho), navíc žádní zbyteční mistři světa... A prostě špatně vyhodnotili konkrétní situaci.

Nakonec, když celý ten případa rozebíráš, chybu/chyby najdeš. Ale právě že to je příliš často v té poloze, že šlo o rozhodování z nějakého, podmínkami omezeného, výběru.
Prostě jde o chybu, kterou udělá každý z nás.

Máš samozřejmě pravdu.Ale vzhledem k tomu, že zásadní rozhodnutí o cizím zdraví a životě dělám denně, tak nad tím neuvažuju, protože bych se zbláznil. Skvělá obrana je černý až morbidní humor. Kdyby bylo možné knižně vydat zápisy z našich odborných schůzí, to by byl trhák. Bohužel právně napadnutelný

tuso píše:

patentik píše:tez by me to zajimalo, tady pisou Neaplikovat sérum laikem — nastane těžká alergická reakce organizmu na sérum, která je nebezpečnější než účinek jedu, a pro aplikaci séra musí mít postižený zázemí lékařské pomoci v nemocnici cekal jsem ze to je obyc injekce ktera se pichne do tkane...asi to bude slozitejsi :((

Je to obyčejná injekce, ale je to koňský globulín- a na ten můžou být těžké alergické reakce.

Jojo, radši bych se alpikaci vyhýbal
Ale nadruhou stranu, dnes, když je v každé skupině alespoň jeden alergik, jsou k dispozici v každé druhé lékárničce nějaká antialergika. Uštknutí (tedy alergickou reakci) by podle mého, velmi laického názoru, mělo podání antialergik tlumit.

takže další otázka na tusa
Mám pravdu, anebo je to úplná pitomost?