Mawenzi: No něco ti poradit můžu, ale asi se ti to nebude líbit a nebude to moc pohodlný a komfortní. Ona totiž těžká váha nebývá komfortní. Ale taky nebývá komfortní chodit 50 a víc kiláků na den, nebo 100 kiláků na dogtrekingu, respektive obojí vyžaduje určitou námahu a překonání nepohodlí.
Taky mě za tenhle text bude kamenovat každej kdo si ho přečte.
Začneme otázkou – Kdyby nyní neexistovaly nafukovací karimatky, ale pouze pěnovky, spala by si ještě venku?
Pokud odpověď zní NE, nemusíš v podstatě číst dál. Tím po tobě ale nechci, abys se vzdala nafukovačky, je to jen příklad.
Pokud se bavíme o turistice, bavíme se o činnosti kde na rekreační úrovni dosahuje velice dobrých výsledků široká škála lidí bez ohledu na reálnou kondici a věk. Ze dvou důvodů – k chůzi nepotřebuješ, na rozdíl od mnoha jiných sportů, žádný speciální talent, chodit umí skoro každý a nedostatek fyzických, genetických dispozic, lze nahradit mentální silou.
Mentální síla je v podstatě to nejdůležitější. Ve vrcholovém sportu odděluje průměr od skutečné špičky, dělá rozdíl na závodech. A při běžné turistice to funguje stejně. Ta je do jisté míry o překonávání nepohodlí. O překonávání limitů, které lze překonat a ovlivnit. O mentálním nastavení. Unést 20 kilo lze. Lze unést i 100 kilo. 10 000 kilo už na zádech unést nelze. Je možné naučit se spát na pěnové karimatce a zvládat to tak, aby člověk další den mohl pokračovat byť se potom bude cítit rozlámaný. Ale je to věc, která se mentálně dá ovlivnit. Stejně tak se dá mentálně ovlivnit pocit jaký člověk má pod 20 kilovým batohem. A nebo když se táhnou padesátikilový sáně. Polárníci říkají: „Kdo chce jít, jde.“ Neplatí to vždy, ale je asi jasné jak to myslí. Navíc my se nebavíme o polárnických sáních, ale o 15 kilech na zádech. Ale aplikovat se to na to dá stejně.
Ve filmu:
https://www.csfd.cz/film/369796-polarnik/prehled/říká je ukázán trénink, který Peter Valušiak absolvuje před cestou. Chodí po lese a má za sebou uvázaných pár těžkých pneumatik, aby si zvykl na ten pocit až potáhne na Antarktidě sáně. Sám říká, že nejde o nějakou fyzickou kondici, jde o to, aby si na tu zátěž psychicky zvyknul a připravil se. Připravil se na to, že to bude bolet, na to, že nemá cenu podléhat vzteku nebo naopak beznaději, že je to moc těžký a pomalý.
A stejný to je s těžkým báglem. Ale stejný to je i s Ethericovým polykáním kilometrů. Obojí bude bolet, jen obojí bolí trochu jiným způsobem a ne každý je ochoten té bolesti a nepohodlí čelit. Jediný způsob je zvyknout si na ní. Každý to má trochu jinak, ale v zásadě jde o to naučit se nepohodlí a bolest ignorovat, smířit se s tím a přijmout to jako neoddělitelnou součást výletu. Nepřijde to hned, ale až po delším čase. Ne nadarmo říkají nosiči v Tatrách, že vůle přichází s věkem. Nebude to tedy nikdy tak, že ti těžší batoh bude připadat komfortní. Stejně tak ti nikdy pěnová karimatka nebude připadat komfortní. Bude to bolet. Ale kdo chce, dokáže si na to zvyknout. Stejně jako si polárníci dokážou zvyknout na saně a na spaní v mínus padesáti. Stejně jako na závodech Iron Man jdou lidé na hranu svých schopností. Opakovaně. Představ si, že 15 kilo na zádech je tvoje polární výprava, tvůj Iron Man. Obnáší to bolest a celoživotní trénink.
Lidé by chtěli mít všechno zadarmo a všechno co možná nejvíc pohodlný. To lze. Máme přece auta a hotely. Je na každém co si vybere.
Je pár věcí, kterými si můžeš pomoct:
- váha: Někde jsi psala, že jsi „obalená tukem“? Nemyslím to zle a osobně tě neznám, ale pokud máš nadváhu neexistuje jiná možnost než jí sundat. Mám s tím sám bohaté zkušenosti. Samotnýmu mi osciluje váha v rozmezí 70 – 80 kg. Přičemž ideál je asi někde okolo 72, ale i pod 70 je to stále velice dobré. To 80 moc dobré není. 8 kilo navrch? To je cca. o 1,5 kg navíc než celá moje třísezónní výbava! Takže baseweight v listopadu nějakých skoro 15 kg?!? Plus jídlo a voda… Z toho 8 kg tuku na břiše a na stehnech, který se nesou o poznání hůř než kdyby těch přidaných 8 kg bylo na zádech. Šílený. Vždycky když během léta ztloustnu, vím, že to není dobrý a cítím se mnohem hůř než když mám váhu v normě.
Tím nemyslím, aby člověk vypadal jako fitness model. Ne, na turistiku to myslím ani není úplně optimální. Ale měl by mít normální váhu, normální pohyblivost. Řešit 100 gramů na spacáku s desetikilovou pneumatikou kolem pasu je úlet. Nemít nadváhu pak pomůže i v tom, že místo tuku na sobě si třebas člověk může něco přihodit do batohu pro zvýšení komfortu při bivaku apod.
Jistě, už slyším ten křik – už mi není dvacet, tělo se mění, zpomalenej metabolismus, štítná žláza, nemám na to čas…. OK. Kdo s tím nic dělat nechce, nemusí. Kdo chce zhubnout, zhubne.
- věk: S tím úzce souvisí další univerzální výmluva. Hlavně ženy stárnou mentálně velice rychle a já tomu rozumím a chápu to. Nicméně pokud chceš jít cestou přidané váhy batohu bylo by dobré mentální nastavení zase trochu změnit.
Pokud by se člověk měl řídit dle věku tak asi ve 25 by už neměl chodit na diskotéky, po třicítce už asi ani na koncerty, upravit šatník do usedlejšího stylu, no a spát ve čtyřiceti venku?! Na to už mámo nemáme věk… Pro další rady můžeš skočit na server prozeny.cz, tam jich maj myslím požehnaně. Stejně jako, že po čtyřicítce je v podstatě povinnost mít pár kilo navíc (asi tak 20).
Jak je tedy možné, že někdo v šedesáti jezdí v zimě po Sibiři na koloběžce, jiný v padesáti začne trénovat na triatlon a další v sedmdesáti jede na kole x měsíců po Africe se zátěží, která by dala zabrat mně na víkendovej cyklovandr? Jsou to genetický nadlidi, naprosto výjimeční jedinci? Vypadá to tak zvláště v kontextu toho, když člověk poslouchá třicátníky a čtyřicátníky, kteří řeší svoje stáří, neduhy, zpomalenej metabolismus a nákupy toho nejvíc pohodlnýho vybavení, aby pak stejně uznali, že na tohle už nemají věk a přesunuli se do hotelů.
O žádné nadlidi se ale nejedná. Ve skutečnosti patří většina cestovatelů co tahají těžký zátěže ve vyšším věku mezi naprosto průměrné lidi, často celoživotní nesportovce. Akorát se neřídí dle čísla v občance, ale dle svých reálných schopností. To je velice důležité, protože lidé mají často tendence házet na věk automaticky úplně všechno. Relevantní ale není kolik ti je, ale to jak na tom jsi v tomto momentu se zdravím bez ohledu na to číslo v občance. A nikdy nezapomenout na to, že i slabou fyzickou kondici lze velice výrazně vylepšit vůlí.
Tak – to tedy byla motivační řeč ohledně toho co ovlivnit můžeš a teď k tomu co ovlivnit nemůžeš. Namátkou věci se kterými nic neuděláš a které ti znemožní turistiku s těžkým (i lehkým) batohem: rakovina v posledním stádiu, konečná fáze osteoporózy, amputace všech končetin, totální svalová atrofie…a další.
Popis tvého kolene mi nahání hrůzu. Jak s tímhle vůbec můžeš chodit 30 kilometrů?!? Mně to přijde tak zralý na protézu.. Ale nejsem ortoped, takže to asi zase nebude tak smrtelný. U odborníků jsi ale určitě byla, takže záleží co ti řekli, případně jaké možnosti ti navrhli. Pokud ti ale lékař řekne, že s tímhle nelze nic dělat, často s tím opravdu nic dělat nelze. Opět bych se ale vrátil ke stati o nadváze. Píšeš o 12 kilech jako o limitu. Pokud máš (teoreticky) nadváhu třebas 5 kilo, stačí je shodit a hned si budeš moct dovolit 15 kg batoh. Tedy nezbývá vlastně doufat, že nadváhu máš.
Takže shrnutí tohoto románu: Primárně záleží na vyjádření lékaře. Pokud je pozitivní tak platí, že síla je hlavně v hlavě. Já zde vytáhnul schválně extrémní příklady, které ale slouží jako pozitivní motivace. Když někdo v sedmdesáti šplhá po Himalájích, další zvládne Iron Mana, proč bych já ve třiceti nedokázal ujít třicet kilometrů s patnáctikilovým batohem? Každý máme jiné limity, fyzické a především psychické. A co je pro jednoho hračka může být pro jiného vrcholem jeho snažení i schopností. Dobré je se ale dívat nahoru, nikoli do spodu. Když někdo starší a fyzicky slabší dokáže zvládnout extrémní věci znamená to často, že má takový člověk extrémní mentální sílu. Není ale třeba se s takovými lidmi poměřovat či se jim snažit vyrovnat. Ale je dobré si je brát jako inspiraci. Někdo v důchodu útočí na rekordy v triatlonu nebo leze na K2. Tvoje K2 je patnáct kilo v batohu. Pokud to dovolí koleno, je jenom na tobě zda to dokážeš.
Ale abych nezapomněl ještě jednou zdůraznit – bude to nekomfortní, bude to bolet. Jen časem se nad to člověk ve své hlavě dokáže povznést. A někteří si právě tu námahu užívají a cíleně ji vyhledávají. Vždyť i samotná chůze je námaha a přesto chodíš místo aby jsi jezdila autem. Jde jen o míru námahy a o to posunout hranice vnímání svého komfortu.
Asi jsem tě moc nepotěšil, zázračnou radu prostě nemám. Vím, že se teď všude řeší odlehčování, maximální usnadnění, maximální pohodlí. Ale všechno maximálně pohodlný být nemůže. Je to proti fyzikálním zákonům.
Sám jsem mimořádně fyzicky slabý člověk, ale 25 kilo v báglu unesu bez problémů. Když musím.
Držím palce.
https://www.youtube.com/watch?v=anbpHZbk8aM