(vytáhneme to tu zase z historie)
Chřiby, Zikmundova skála.V pondělí při cestě z práce mě napadla nebezpečná myšlenka, vytahnout dceru opět někde mezi divou zvěř. Vystavit ji nebezpečí divých prasat, srnců, netopýrů, losů a medvědů. Volba padla na nedalekou Zikmundovu skálu. Navíc jsem si řekl, inspirován jiným aktivním členem minimalně této diskuze, že pro nocleh zvolíme hamaky a že si ji i malá pěkně v batůžku vynese do těch závratných výšin, do kterých jsme se chystali. Ještě přibalit medvídka a mohlo se vyrazit. Pěší, 1,5km dlouhý úsek, trval něco přes hodinu, ale užili jsme si to. Malá nahoře vyčerpaná z nastoupaných metrů, já z věčného odpovídaní na všetečné otázky typu "kde bydlí zajíček". Nicméně, jsme na místě. Rychle zavěsit hamaky, napít se, najíst se, vybalit lentilky a může se skotačit na ploché! skále. Tatínek mezitím rozdělal oheň a tím je vše připraveno na pohodový večer. Následují aktivity jako malování, skládání domečku z odřezků, běhání kolem kamene a po vysvětlení, že netopýři jsou hodní kamarádi, kteří nežerou malé děti, se mohlo jít konečně spát. Tatínek teda ještě zahájil několikahodinovou fázi rozjímání na skále, ale po pulnoci již taky šel zařezávat. Teda myslel si to. Ve skutečnosti nervozně skrz vítr naslouchal, jestli dcera nevolá o pomoc. Jaká to byla úleva, když ve 4:43 zvolala "už je světlo, vstaváme". Super, stihnu to i na čas do práce
Cesta dolů k autu už probíhala rychle a za příslibu kakajíčka a pohádky, jsme u něj byli během mžiku.
Tak zas příště.