Plus mám ještě příhodu, vlastně dvě, které mě taky odrazují v případech viz, Vochov (Á propós Vochov: byl jsem tam na vojně

)
Prvá:
Přijel jsem z nějaké noční práce asi ve tři ráno.
Plížil jsem se jako partyzán, abych nikoho nevzbudil.
Ale já jak přijedu takhle v noci, tak hned neusnu.
Tak jsem si otevřel pivo a čuměl do počítače.
Tuším na Outdoorforum.
Najednou z předsíně šramot a hlasy.
Tak jsem se ozbrojil a šel zjistit co se děje.
V přítmí předsíně stál dvoumetrovej úplně ožralej chlap.
Nakonec se ukázalo, že bejvalce přijela kámoška s manželem, trochu popili a Václav usnul na záchodě.
Zaplať pán Bůh jsem se ozbrojil jen pohrabáčem.
Bejt trochu v nervu, tak ho picnu.
Sem fakt měl hlavu v pejru z toho, kdybych sáhl u Václava, místo po pohrabáči, po zbrani...
Jediný co mě zachránilo, že trezor je v ložnici a pohrabáč byl blíž.
Ale na druhou stranu v ložnici bych zjistil že máme návštěvu (spali nahoře ve spacákách) a asi by mi to došlo.
Ale dodnes mám husí kůži z toho, že bych v ten daný okamžik měl v ruce místo pohrabáče pistoli.
Nikdo neví...
A druhá:
Chodili jsme jako smradi na třešně.
Starej Jordán měl chrupky jako víno.
Ale byl vostrej.
Střílel po nás pepřem.
Párkrát jsem to schytal a bolelo to fest.
Ale pak, bohužel, pan Jordán jednou blbě vysypal patronu a Frantu Kůtů, co chodil vo dva roky níž než já, na třešni nasypal pepřem a zbylejma čtyřkama brokama a Fanouš po dvou dnech ve špitálu umřel a pan Jordán šel na sedm let do basy...
Pro mě z toho u dítěte vyplynul respekt ke střelným zbraním a pak u dospělého despekt...