Děti v životě outdooristy

[pavproch]

V zádvěří chcu mít hlavně klid, tak proč bych si kazil den nějakýma uřvancema?

Btw: off-record dodatek k předchozímu:

fáze PŘED
- a Ty si ceníš že je stále s Tebou, a je svolná, protože si mlád a silen a máš silnou potřebu

fáze PO, podfáze PŘED
- a Ty si ty škaredé věci necháš líbit, ba dokonce si čas od času odepřeš hory, protože stále ještě si mlád a silen a máš potřebu

fáze PO, podfáze PO
- a Ty stárneš, už nejsi mlád ani silen, potřeba se vytrácí, takže Tě ty škaŕedé věci čím dál tím víc serou, nicméně se zkousneš, protože ta plotna a pračka

[ita]

chjo, vy mě deprimujete...

[mike]

Hezky je to třeba vidět na lyžích. Lidi, co mají na horách děcka, fakticky NELYŽUJOU. Ano, mají lyžáky, ano, jedou na lanovce, ano, jsou na sjezdovce... ale nelyžujou. Jsou na nějakým buzerplace a učí tam mladýho pluh.

Tak zle to neni. Jezdivali jsme s partou hodne let na lyze a postupne u nekterych paru pribyly deti. Zpocatku se s nima partneri prostridali, pak je na pul dne davali do lyzarske skolicky (protoze tak se dite uci lip, nez od rodicu) a postupne zacaly jezdit s nama. Klidne i cerne sjezdovky, deti se uci rychle. Samozrejme musel nekdo jet s nima, ale hlavne proto, aby male dite nekdo neprehledul a nesrazil. Ale opravdu to bylo lyzovani a ne placateni se nekde na buzerplace. Pokud ale chces jezdit cely den na hranici svych moznosti, tak to asi nepujde, aspon dokud se dite nenauci jezdit lip, nez ty. Coz pri tomhle zpusobu uceni nemusi trvat az tak dlouho

Psa mozes prinajhorsom predat alebo utratit. S detmi je to horsie

Muzes byt rad, ze to vedeli i tvi rodice

@pp: tema jsou deti a ne ta, co sis dobrovolne a bez natlaku vybral Jsem zvedav na dalsi fazi, az prijdes na to, ze pracka pere sama a ani s plotnou to neni tak tezke

[pavproch]

@mike: ale ta samohybná plotna a pračka má jednu nespornou výhodu - je to pohodlnější

@pickard ref lyžování: BINGO! (proto píšu od těch cca 9let, to už si fakt zalyžuješ aji se smradem)

[mike]

Vsak jo, jde o to, co prevazi Z plotny se da udelat konicek (zeptej se Tusa ) a pracka je fakt malickost, zensky s tim hrozne nadelaji

[TimTaylor]

děti jsou radost, ale souhlasím s tím, že do určitého věku i velké omezení v aktivitách. Dřív jsem vypadl ven každou chvíli, víkendy byly většinou volné a stačilo se jen sbalit a někam jet/jít. Teď, je to operace - jedem všichni nebo někdo, pokud bez dětí, tak je někdo musí hlídat (otázky: kdo, kde budou, jak se tam a zpět dostanou, nesmí být nemocné, nesmí jím to vadit, nesmí to být moc často atd.) a nebo jedeme s nimi, ale to se zase výrazně musí přizpůsobit program jejich výkonu (např. s mou drahou jsme na tůře denně chodili cca 20-35km, dle terenu), máme děti 6 a 9 let a trasa naší tury je teď +-8-12km, většinou míň, navíc tahneme výrazně více věci než předtím (víc všeho + věci pro děti). Takže jsme to vyřešili tak, že někam vyrážíme prostě mnohem méně často a sem tam (2-4krát za rok) si urveme 2-3dny pro sebe a děti dáme babičce a vyrážíme někam si vyčistit hlavu bez dětí. Dětem do při téhle frekvenci nevadí, jednodenní akce děláme s dětmi a holt se jim přizpůsobíme. Nebo je možná varianta "já sám", teda že někdy vypadnu sám na den dva a hlída partner/partnerka a příště se prohodíme, ale to je u nás fakt vyjímečně. Ale neměnil bych, chce to na děti/rodinu dorůst a když vidím, kolik lidí v okolí má problémy mít dítě, tak bych fakt neměnil.... Ale pokud se chce člověk dětem věnovat, tak se musí v něčem omezit a navíc zdaleka není tolik času/energie co předtím... S malým dítětem se dá trekovat celkem ok, měli jsme turistickou sedačku a klidně se s ní dalo jít třeba 15-20km denně, s pár přestávkami, takže to mi nepřišlo jako omezení

[ita]

Tak my se v listopadu taky rozrosteme. V létě bych ještě ráda něco pochodila, jak u nás, tak nějaký (snažší) alpský trek. No a příští rok, když to dobře půjde, tak na jaře začneme s kočárkem projíždět blízké Jeseníky a třeba se nám zadaří i nějaké to lezení. Hlavně ať máme hodné děcko! Ale to ty neplánované většinou bývají, co mám tak vypozorováno Že na skialpy či lezení v Tatrách můžu minimálně na pár let zapomenout, to je mi více než jasné
Ale ještě minulý týden jsem absolvovala skialpy a lezení na Dachsteinu. Dalo mi to zabrat o trochu více, ale šlo to a jsem ráda, že jsem nezůstala doma

[pavproch]

pche... drahá s juniorem pod pupkem jezdila ešče v březenci na chopku jak drak (v sedmém)

(to byla nějaká chyba v matrixu na přelomu podfáze PŘED/PO fáze PO)

[pavproch]

Tak my se v listopadu taky rozrosteme.

což mi silně připomíná návštěvu jednoho známého asi před 15-tima rokama - přijel sa pochlubiť novou motorkou a mezi řečí zmínil:

"jo a sme už zase těhotní"

"jak dlouho?"

"no, asi dvě hodiny..."

[S4TYR]

Ale prd moc to prozivate! Dejte si po porodu 6ti-celibat (kazdemu,co kdo to snese) a prcci se musi ucit jezdit zavcasu

[ita]

Radši počítám s horší variantou a nechám se mile překvapit, než naopak

[Quido]

@pickard ref lyžování: BINGO! (proto píšu od těch cca 9let, to už si fakt zalyžuješ aji se smradem)

sis to asi blbe zaritil: my jezdili s lyzarskou skolou i rodice, co lyzovali - decka mel instruktor a my mazaci jezdili extra... este byla sranda
(tohle asi od 4 let mladšího...)

[booze]

Dejte si po porodu 6ti-celibat (kazdemu,co kdo to...

Nechapu co tim myslis?

[Mawenzi]

ita: a tak nebylo to i paratkem, ze to dalo zabrat o neco vic? jinak teda kamaradka to neplanovany ma nejhodnejsi

[ita]

Maw, čím?

No zatím mi je teda pěkně blbě, celý den často i v noci, a mám spavou nemoc. Na horách mi bylo líp, nějak mi vadí uzavřené prostory, venku se to většinou spraví. Asi se odstěhuju do stanu

[Mawenzi]

parat = koncetina:D

ono to muze byt i tim, co citis? hodne se v tehotenstvi meni cichove co ti vadi a co je ok, holt cerstvej vzduch o to vic ocenis asi ted;)

jinak treba teta musela castecne omezit s detma aktivity - prechody hor nebo prolizani v neoprenu krasovy oblasti a podobny, to ted nejde. trampuje ale furt, jen se ted zamerila na neco jinyho. ono nakonec s malyma detma je potiz, ze sou bud nemocny, rostou jim zuby a ja nevim co vsechno, i financne kdyz odpadne jedna vyplata je to poznat, takze asi celkove snaha jezdit nekam daleko je umerne mensi vynalozenymu usili udrzet deti nekolik hodin v aute bez toho, aby je v podhuri alp zacalo bolet brisko nebo se jim zacal klubat nejakej zub a ony probrecely nekolik dni...

[ita]

Jo ták Tak to né, ruka byla úplně v pohodě. Normálně ještě nelezu, to by mě asi bolelo, ale zimní lezení s cepínem už pracka zvládá v pohodě
Spíš jsem teď strašně moc spavá. Přijdu z práce a jdu si lehnout na hodinku dvě, a kolem osmé nejpozději deváté už jsem zase v posteli a spím až do rána Na horách toho spánku bylo podstatně míň, takže poslední den už jsem sotva pletla nohama.
Jojo jak říkáš, na pokladničce se to asi taky projeví, navíc my cestujeme poměrně skromně, dítě bude mít trochu větší nároky na pohodlí a taky přítel už dvě děti má.
Ale tak hlavní je nesedět doma na zadku a to u nás snad nehrozí ani s děckem

[Volovec]

Trochu si rikam, ze cele vlakno odpovida tomu, ze vzniklo 1. dubna.
"Ti z vás, co máte děcka a věnovali jste se nějakýmu outdooru před nima - jak to máte po nich?"

jasne, ze se outdooru uz se ani nedotknu. Postupne jsme misto lezeni (ktere nam nikdy kdovi jak neslo) zacali vic behat a triatlonovat. Holky ted maji 10 a 7 roku, uz pres 2 roky s nama jezdi do Alp tak, ze zaroven pri tom jsme schopny pruvodcovat normalni pesi tury. Na sedmitisicovky ted taky nejezdime. Na bezkach kdyz jdeme vsichni, tak nenajedeme za pul dne padesatku, misto toho si davame intervaly a na souvisly beh jdeme vecer s celovkou.
Na stene nas taky omezujou, protoze je musime jistit. Na kole vlastne taky, kdyz jedu s nimi na MTBcku, nemuzu jet prumer 20-25, ale treba 13. Jo, na bazene mne ta starsi omezuje taky, protoze kdyz plaveme ve stejne draze, tak se sobe pleteme, navic po kotoulovce obcas jeste vyjede do protismeru (ja kotoulovku neumim - bude mne ji muset naucit). Omezujou nas tak strasne moc, ze treti potomek ted ma vek -2 mesice. Navic ted musim shanet velky auto misto dvoudverovyho sportaku, takze taky brutalni omezeni. Taky po nich musim jeste uklizet, stavet jim houpacku, upgradoval kola, shanet veci nejen na sport....
Takze rozhodne nedoporucuju - je potreba byt pekne sam a uzivat si svoje "free cool in". A rozhodne se nenechat pozdeji omezovat nejakyma zblaznenyma hormonama partnerky a travit cas po centrech asistovane reprodukce.
Mozna i takovedle debaty ukazuji proc je nase slavna euroamericka civilizace ted v takovych s*ackach.

[pickard]

Možná, že to není na první pohled patrné, ale toto vlákno (tato otázka) není o tom, ZDA děti mít, ale o tom, JAK děti ovlivnily outdoorový život svých rodičů.

Nemálo lidí zde napsalo, že děti jejich outdoorový život ovlivnily - zpravidla tak, že si vynutily větší či menší omezení a změny - vypadá to, že to není otázka nesmyslná.

[Quido]

já to vnímám tak, že děti můj život pochopitelně ovlivnily, a to nejen v oblasti outdoorových aktivit, a to tak, že ho obohatily...

je ale nesmysl tvrdit, že děcka v outdooru zavazí, protože to pak zavazí i v ostatních částech života a zavazí jen těm, co si jaksi nedokáží uspořádat priority, a těm, co asi děti "vnitřně" nechtěli - v opačném případě je to jednoznačné obohacení, podobně tak, jak mne překážka na trase obohatí a prověří, jak se umím přizpůsobit a jít dál, stejně tak, a mnohonásobně silněji, děti prověří mé "morálně volní vlastnosti" a tím mne obohatí o poznatky, co všechno dokážu, že se dokážu o děti postarat a ještě je něco smysluplného naučit... to se vůbec netýká výhradně outdooru, to se týká téměř všeho

buď jsem asociální sobec a nechám smrady na krku matce, později vystrčím na ulici, a jdu si po svých - a je pak lhostejno, jestli se jdu zrušit k přenosu fotbalového zápasu do hospody, na stadion, anebo jdu někam lézt na skály - anebo jsem rodič, který ve svých potomcích vidí náplň a smysl života ... v obou případech je ale diskuze kole jakéhosi "omezení" zbytečná


tak to viídím já

[pickard]

Málokterá diskuse je "zbytečná", protože je obvykle poměrně obohacující dozvědět se, jak určité věci vnímají a prožívají jiní lidé - a to i kdybychom s nimi nesouhlasili.

[Quido]

jasně, obecně vzato ano - ale snad chápeš, jak jsem to v tomto případě myslel...

[apuka]

Plne souhlasim s Quidem - pokud jsi Rodic a ne jen ten sploditel nebo rodici osoba, tak Te deti neomezi. One "jen" Ti zmeni zivot - o tom zadna.
A uplne nejvetsi zmena v zivote bude, ze uz nebudes rozhodovat tak, ze jsi zodpovedny pouze a jenom za sebe, ale zacnes byt plne zodpovedny za to dite. A - hlavne v zacatcich - ani v nejmensim nemuzes pocitat jako u dospeleho cloveka - ze ma prece vlastni zodpovednost, takze na nej nemusis brat takovy ohled.

Jak Ti tato zmena ovlivni zivot, je hlavne na Tebe (resp. Vas s partnerem, -kou). Ale - zase, kdyz jsi Rodic - uz nebudes premyslet jako o zmene Tveho zivota, ale o zmene Vaseho zivota, kde to Vase je mysleno Ty + dite (+parnter/-ka). Proste a jednoduse, zacnes myslet uz ne v kategorii jednotlivec (dva jednotlivce), ale v kategorii rodina.

[pickard]

Tomu já všemu rozumím. Jen mi to celé připadá jako poměrně přesná definice omezení. Lépe řečeno, kdybych měl popsat, co si tak představuju pod pojmem "být omezen" budu popisovat přesně to, co vy popisujete a říkáte o tom, že to omezení není

[dudy]

já to vnímám tak, že děti můj život pochopitelně ovlivnily, a to nejen v oblasti outdoorových aktivit, a to tak, že ho obohatily...

Člověk, kterýho obohatí debata typu:

"Tatí a kdy už tam budem?"
"Až tam budem, tak tam budem."
"A tatí, je to eště daleko."
"Kousíček."
"Tatí, tys řikal, že je to kousíček a tohle fakt kousíček neni."
"Když budeš furt drškovat a nepudeš, tak tam nedojdem nikdy!"
"Tak děti, jsme tady."
"To je jako vono? Kvůli tomu se sem táhnem takovou dálku?"
"Klid, uvidíte, že se vám to bude líbit a pak pudem do hospody a koupim vám zmrzku."
"Jó, zmrzku, zmrzku, zmrzku..."

"A tatí, kdy už tady z tý hospody pudem?"
"Dyk eště nemáš dojedenou zmrzlinu."
"Už sem jí dojed, už pudem?"
"Si snad můžu aspoň dopít pivo!"

"Tak šup šup, deme, eště nás čeká pěkná štreka na vlak."

"A totí, už tam budem?"

je buďto masochista, nebo má svatozář.
Já bych nejradši obohatil smrady.

[mayya]

Tak já mám kamaráda, co funguje opravdu jen jako ten bio-zploditel a nosič výplaty, doma nepomáhá a víkendy tráví naprosto stejně jako před dětma - svýma individuálníma sportovníma výjezdama. Takže ten žádné omezení nemá (se stavem je spokojen on i jeho žena).

My jsme teď byli s malou (necelých 5 měsíců) v Beskydech na víkend (5 hodin jedna cesta - zvládla parádně), a v terénním kočárku a v nosítku jsme to dali bez problémů. Na kole ve vozíku už s náma byla taky, jasně že holt velký terén a singltreky budeme dávat na střídačku bez ní, ale to se těch pár let zvládne. Nevlastní dcery taháme taky s sebou, co se týká třeba toho lyžování, tak blbý to bylo asi 2 zimy, kdy menší bylo 4-5 let a učila se - to jsme se u ní střídali, a druhý jezdil se starší, která jezdila modré-červené. Po těch dvou letech ale pohoda, s oběma červené bez problémů (i když pomaleji a víc zastávek), starší od 10 let dává i černé v pohodě a je to super.
Já za sebe vidím největší organizační omezení tak možná v těch 3 - 6 letech, když už dítě moc nemůžeš vozit nebo nosit, a pak s příchodem puberty (u nás aktuálně ta starší - 12 let), už slečna začíná mít svojí hlavu a "nechce se jí".

No a ovšem omezení finanční je, aspoň u nás, poměrně zásadní, výpadek jednoho slušného platu je strašný. Ale tak se holt nebude jezdit do Alp, nebo každý měsíc někam do penzionu, ale courat po Brdech za barákem

@ita - gratuluji! Spavou nemoc jsem měla taky, jen spi, dokud můžeš ....a jinak je to tak super, že potom jakékoliv "omezení" a přizpůsobení budeš mít milionkrát kompenzované. Ale to si musí každý zažít sám, taky jsem nevěřila, že je to až tak

[Quido]

Tomu já všemu rozumím. Jen mi to celé připadá jako poměrně přesná definice omezení. Lépe řečeno, kdybych měl popsat, co si tak představuju pod pojmem "být omezen" budu popisovat přesně to, co vy popisujete a říkáte o tom, že to omezení není

omezení je to jen v případě, že to jako omezení vnímáš - možná, až to zažiješ, změníš pohled na věc, možná taky ne...
ono je to všechno o hlavě... např. když budu vnímat příbor jako něco, co mne omezuje jíst rukama, tak je příbor omezující záležitost - ale i naopak

vše je relativní

[Quido]

@mayya:
v zasadě se vším souhlas, akorát to děcko necelých 5 měsíců v nosítku - to musí být záhul, pro to děcko, tedy přesně, pro jeho páteř...

[pickard]

Ale tak se holt nebude jezdit do Alp...

To není "holt" to je konec života

[pickard]

vše je relativní

To máš samozřejmě pravdu. Vždy jsem to vnímal tak, že dítě je omezující relativně k tomu, co jsem mohl dělat "před tím". Tak je ostatně formulován i můj původní dotaz.
Že si můžeš najít jinou zábavu s tím děckem, je zřejmé. Těžko můžeš děcko učit kytky nebo mapu, když nemáš to děcko, že.
Ale mě opravdu primárně šlo o ujasnění si, jak omezující to je ve vztahu k dosavadnímu režimu - protože tu mám v rachotě soudruhy, co tvrdí, že to je ouplně to stejný a žádnej problém.