Vi nekdo, kde vas maji hledat, kdyz se nevratite domu?

[šíp]

Zdravím po delší době, kdy jsem nebyla na fóru.
Dnes jsem sem nakoukla, a vyskočilo na mě tohle vlákno.
Protože podobně jako Sobb, i my vyrážíme na treky mimo dosah telefonního signálu, i když na mnohem kratší dobu než oni, řešila jsem tohle téma, a to tím spíše, že v roce 2017 mě na treku ve Finsku postihl těžký zánět v kořenech 3 zubů, kdy jsem neměla jinou možnost, než trek dokončit a dojít po vlastní ose do civilizace s rizikem, že se zdravotní stav může zhoršit, aniž bych měla možnost si pomoc přivolat. Tou dobou byl právě Menzel v bezvědomí v souvislosti se zánětem mozku nastupujícím po zánětu zubů, a letos na jaře umřel zpěvák Vančura na sepsi, vzniklou díky zánětu zubů, který nechtěl v době koronavirového šílenství řešit.
Loni, když jsme měli před sebou zatím pro nás největší výzvu, přechod Arctic Circle Trail v Grónsku, tak tam začalo asi měsíc před naším odletem hořet, a trail byl ještě v době našeho příletu neprůchodný, z oblasti bylo tehdy evakuováno tuším 38 turistů, kdy část byla dohledána jen díky tomu, že ti, co byli vybaveni satelitním komunikátorem, mohli záchranné složky informovat ve smyslu "potkal jsem turistu v červené bundě tehdy a tehdy, a dnes může být tam a tam".
Přimělo mě to řešit, a zakoupili jsme si satelitní komunikátor.
Omlouvám se za odkaz na své stránky, nejedná se o reklamu, jen je článek poněkud delší, a nepřijde mi vhodné kopírovat jeho obsah sem. V podstatě tam shrnuji důvody pro a proti pořízení takového vybavení, a co mě k tomu vedlo. Pokud by to mělo vadit, smažu ho.
Odkaz zde.

[mike]

Proc by to melo vadit? Naopak. Sice tu myslim nekde mame samostatne tema na satelitni komunikatory, ale sem se to hodi taky. Na recenzi pristroje jsem zvedavy, jelikoz uz delsi dobu uvazuju o tom, ze si ho poridim. Do Alp po zkusenostech se svymi nehodami, kdy to nakonec vyresil mobil, ale uplne jednoduche to nebylo a mel jsem i slusny kus stesti.

Par poznamek k clanku:

Maminka. Ano, čím je člověk starší, tím jsou starší i jeho rodiče, a tím pádem i hůře snášejí to, že se jejich potomek vydá kamsi do dálav, kde není signál a neozve se třeba 14 dnů.

Mam bohuzel stejnou zkusenost. Driv jsem si myslel, ze si postupne zvyknou, ale naopak se to s vekem zhorsuje. Posledne jsem dostal vynadano, ze jsem se posledni den ozval az k veceru z udoli, kdyz jsem urcite mel signal uz pri sestupu. Mozna posledni 2 - 3 hodiny mel, nevim, nemam ve zvyku telefon vubec vytahovat... Ani mne to nenapadlo, protoze driv jsem to nedelal.

Banální příhoda. Co když se Vám stane relativně nezávažná příhoda ve formě úrazu či nemoci, a vy budete vybaveni satelitním komunikátorem? Budete si volat pomoc? Nebude to zneužití? ... A co třeba bolest břicha? Může to být slepák, tedy život ohrožující stav, nebo taky úplně obyčejné zaražené prdy.

Zvlastni, ze si tyhle otazky klades zrovna ty. Jako doktorka bys mela byt schopna zavaznost situace rozeznat, co bezny turista laik? Odpoved neznam, ale co jsem slysel, tak u zachranaru plati, ze je lepsi volat kvuli banalite, nez nevolat a doplatit na to.

Resil jsem to, kdyz jsem si zlomil kotnik. Nahore nebyl signal, tam nebylo co resit, proste jsem se musel dostat k dole odlozenym vecem. Tam uz mizerny signal byl, ale docela dlouho jsem premyslel o tom, ze to sejdu sam. Do udoli to byly v normalnich podminkach jen 3 - 4 hodiny chuze po znacenych stezkach. Nevedel jsem, ze kost je zlomena, myslel jsem, ze mam jen osklive podvrtnuty kotnik a kdyz ho necham odpocinout, tak to pujde. Presvedcilo mne az kdyz se zacal barvit do fialovocervena a mel jsem problem si dojit par desitek metru pro vodu. Ex-post vim, ze jsem to nemel resit a mel volat hned. Pry bylo slusne riziko embolie, coz jsem tenkrat vubec netusil. Cimz chci rict, ze clovek nemuze najisto vedet, co mu je a co mu hrozi a je lepsi volat. Podruhe to tak dopadlo a nakonec to v podstate banalita byla. Zlomeny malicek (a potlucene cele telo). Jenze ani doktori nevedeli a dokud mne celeho neprorentgenovali, tak jsem mel zakazano se vubec hybat (pater).

[šíp]

Zvlastni, ze si tyhle otazky klades zrovna ty. Jako doktorka bys mela byt schopna zavaznost situace rozeznat, co bezny turista laik? Odpoved neznam, ale co jsem slysel, tak u zachranaru plati, ze je lepsi volat kvuli banalite, nez nevolat a doplatit na to.

Protože jako doktor mám u sebe tendenci vše zlehčovat. Když jsem v 2006 byla dušná tak, že jsem se zadýchala po každém 3 schodu nebo na každém 10 kroku po rovině, furt jsem si říkala, že je to OK a jsem simulant, přitom pacienta s podobnými příznaky bych už dávno hnala do nemocnice, dostala jsem se díky svému přístupu do stadia, kdy jsem měla těžkou plicní embolii a skoro jsem na ni umřela. Tolik k vysvětlení, že své příznaky mám tendenci bagatelizovat.
Co se týká volání, tak tehdy v Grónsku všichni záchranáři tvrdili, že základ je volat a to ihned. Raději prý evakuují někoho zbytečně, něž pak převážet mrtvoly, navíc prý opravdu při aktivaci satelitního komunikátoru se s tím pojí to pojištění GEOS, které kryje případný zásah.

[mike]

Co se týká volání, tak tehdy v Grónsku všichni záchranáři tvrdili, že základ je volat a to ihned. Raději prý evakuují někoho zbytečně, něž pak převážet mrtvoly, navíc prý opravdu při aktivaci satelitního komunikátoru se s tím pojí to pojištění GEOS, které kryje případný zásah.

Jo, to dava smysl a slysel jsem to same. Proc to teda nemas v clanku a misto toho odstavec s pochybnostma? Teda, on je tam spravne, takove otazky si clovek s trochou odpovednosti klade, ale tohle je odpoved na nej.

[šíp]

Asi to tam dám zpětně, s odstupem roku, kdy už emoce jsou v pozadí.
Vidíš, já jsem upřímně myslela, že to tam někde mám, protože tohle nám říkali v Grónsku opakovaně, a to jak před trekem, tak po jeho dokončení - otevřeli jej tuším den poté, co jsme vyrazili na trasu, ovšem tehdy byla klasická varianta stále neprůchozí, tak narychlo natrasovali obchůdnou trasu, o které nikdo neměl žádné informace. I proto jsme měli švagra jako spojku, který měl za úkol prověřit, až se dostaneme k místu, kde měsíc hořelo, aby nám ověřil, zda je historický trail průchozí, či se máme vydat oklikou, která trvá o několik dnů déle.

[mike]

Mas, ale v jine sekci:

Prý pokud člověk váhá, a má satelitní přístroj, má vždy tlačítko SOS zmáčknout, pojištění GEOS tohle údajně pokryje. Je samozřejmě nutné nevolat pomoc zbytečně.

Je to ale moc strucne, zvlast proti tomu odstavci s pochybnostima, a navic rozporuplne, takze celkove vyzneni jsou spis pochybnosti. To, cos napsala tady, je lepsi Hodilo by se to dat za otazky na banalitu jako odpoved.

BTW, pisu to proto, ze tu situaci znam, jak jsem psal vys. Kdyz na ni clovek neni predem pripraven, tak je to pomerne psychicky narocne, protoze nevis, co mas delat. Hned po uraze jsem se nejdriv snazil dostal z ledovce a celou dobu premyslel nad tim, jestli volat nebo nevolat. Pod ledovcem jsem nakonec telefon vytahnul a kdyz jsem zjistil, ze signal neni, tak jsem si v podstate oddechnul. Protoze uz nebylo co resit, proste jsem se musel dolu k vecem dostat sam. Dneska uz bych telefon zkousel hned po uraze na ledovci. Dopadlo by to stejne, signal tam byt nemohl, ale usetril bych si to premysleni.

[sobb]

Nikdo ti nerekne, co konkretne to zpusobilo. Jak jsou v tom vlny, tak je to ducharina. ... V takove dire mel fakt stesti, mozna nad ni zrovna preletalo UFO

Nemyslím konkrétně, jen mě zaujalo, jestli je více možností, než změna počasí. Fajn, takže ještě průlet UFO, píšu si do seznamu

Co se týče volání pomoci, tak též budu patřit k těm zabržděnějším. Možná pokud to člověk párkrát absolvuje, tak ztrácí postupně zábrany Nám se zatím vážnější zranění i nenadálé výraznější zdravotní problémy vyhýbaly.
Ale stejně, mrtvoly se nejspíš odváží jednoduššeji

mě na treku ve Finsku postihl těžký zánět v kořenech 3 zubů, kdy jsem neměla jinou možnost, než trek dokončit a dojít po vlastní ose do civilizace

Tohle už mi delší dobu vrtá hlavou. A zuby jsou taková malá noční můra. To jste tou dobou nepotkali nikoho se satelitním telefonem, anebo někoho rychlejšího, kdo by do Kilpisjärvi nebo jinam do civilizace dorazil dřív než vy a mohl zavolat záchranu? Anebo Ti to v tu chvíli bylo "blbý" a raděj jsi to chtěla "dobojovat" sama bez zachraňování?

[mike]

Ale stejně, mrtvoly se nejspíš odváží jednoduššeji

To mozna jo, ale zas se hur hledaji

[sobb]

Ale zase na to není žádný velký spěch, zvlášť v chladnějších končinách
A když se nenajde, tak se nenajde, divá zvěř se postará docela rychle. Alespoň na Severu jsme viděli mnoho vzorně ohlodaných kostřiček (o tůristy se pravděpodobně nejednalo, ty co jsme viděli zblízka byly sobí)

[apuka]

mě zaujalo, jestli je více možností, než změna počasí.

Obavam se, ze to bylo "pouze" pocasim, samozrejme jsou to vsak jen dohady.

Jen jsem si vzpomenul, jak muj bracha, vasnivy "radioamater" ve smyslu, ze furt si delal vlastni radia (pro vsechny kamose) a vylepsoval zachytavani - ale pouze pro bezne radiove vysilani komercnich stanic, on byl "hifista" a nahraval ze zahranicnych radii, co se u nas nedalo sehnat.
No a jednou byla nekolik dnu mrakova poklicka nebo co, takove hodne zvlastni pocasi nad celou kontinentalni Evropou - a jemu se najednou hodne ciste chytaly na VKV stanice z Barcelony, Madridu a pod. Predtim se dostal jen do okolitych statu a nikdy pozdeji se mu to uz nepovedlo zopakovat, jen tehdy tech par dnu. Byla to vzdalenost, kterou VKV ani teoreticky nemohlo (za beznych okolnosti) davat, ale ta poklicka pekne prevratila vsechny teorie. Tehdy i bezni radioamateri hlasili obrovsky narust svych maximalnich dosahu spojeni.

Sice to nebyl mobilni signal, ale principialne je taky mozne, ze staci "spravne postaveny" mracek, zmena meteorologickych charakteristik (teplota, vlhkost ale i cistota vzduchu, ...) a dosah muze byt uplne jiny. Mozna, ze jenom z jednoho omezeneho mista na jine omezene misto, ale kdyz ma clovek stesti, muze mu to zachranit zivot.

[pavproch]

I mobilové vlnění se občas přenáší na neuvěřitelnou vzdálenost - kdysik při jednom zimním skialpu na MF sem na vrcholku VFK chytil !přímý! (ne roaming) signál CZ Telefoniky O2 a zavolal si domů do CZ v domovské síti i když běžný dosah BTS jsou řádově jednotky kilometrů a VFK je od CZ vzdušnou čarou kolik - 70 km?

[Kjuba]

Hmm, to by mě docela zajímalo.

A jsi si skutečně jistý, že jsi visel na BTS, která od Tebe byla 70km? Není možné obdržet v příhraničí signál označený jako "domovská" síť " a přitom viset na BTS "místního" operátora? Neexistuje něco jako sharovani BTS v příhraničních oblastech?

Je tu někdo kompetentní, kdo by to mohl potvrdit nebo vyvrátit? Mě to přijde málo pravděpodobné. Ne kvůli tomu, že by nebyla možná viditelná vzdálenost za dobrých meteorologických podmínek, ale výkonově.

[apuka]

A jsi si skutečně jistý, že jsi visel na BTS, která od Tebe byla 70km?

Houby si je jisty. Tady si muze zkontrolovat, ze tak do max. 42 km, mozna i min (nekontroloval jsem zdaleka vsechno) ma zakladnovou stanici O2.

A to pri extremne dobrych podminkach pro silne zakladnove stanice a se silnou antenou telefonu muze (obcas) povest. Vzdyt mne se pri vystupu na Lysou horu vzdy za kazdeho pocasi a podminek prepne operator na rooming - stridave polsky a slovensky, vetsinou oba, podle toho, odkud slapu. A ten polsky je taky min. 30 km (na Cantoriju), navic nejvetsi sranda je, ze polsky signal se ozve, kdyz slapu ZA kopcem smerem k Polsku a mam primy vyhled na Slovensko a slovensky, kdyz slapu ZA kopcem smerem k SK a mam primy vyhled na Polsko. Ze mam celou dobu pred nosem ceske vysilac(e) na Lyse, je uz vec jina - pod svetlem je nejvetsi tma...

[pavproch]

Kuju za upřesnění, že "jen 42km". Určitě to byla domovská síť bez roamingu (a nikdy předtím ani potom se to už neopakovalo, jakože na MF yezdim už třicet let každou zimu na týden). Na pičasí tehdy si ale už nepamatuju.

[mike]

Obavam se, ze to bylo "pouze" pocasim, samozrejme jsou to vsak jen dohady.

Pocasi tady neni uplne spravne slovo, spis jde o stav atmosfery. Ten s pocasim souvisi, ale zmeny nemusi byt primo viditelne. Muze je ovlivnit treba to, co se zrovna deje na Slunci.

Jak jsem psal, ducharina. Neco se da odhadnout, neco ne, a tak nezbyva, nez zkouset.

[šíp]

Vracím se zpět k tématu, tedy pobyt na delším treku mimo civilizaci a kontakt s domovem. Nechci tady citovat jednotlivé věty, na které reaguji, přijde mi to méně přehledné, než když sem dám v delším příspěvku postupně odpovědi na jednotlivé náměty. Mimochodem, pěkně dlouhý a výstižný text jsem datlovala ráno v šest na mobilu, když jsem vlakem jela do práce, ale jak jsem různě přestupovala a pokračovala v psaní, zřejmě mě to odhlásilo, takže po odeslání příspěvku tento zmizel nenávratně v propadlišti fóra.
Stran emočního rozhodování, zda pomoc volat či nikoliv, jsme na tom zjevně všichni tak stejně. Asi každý z nás by měl tendenci situaci spíše bagatelizovat, aby náhodou nevolal pomoc zbytečně, což může být cesta k průseru. Nám opakovaně v Grónsku říkali místní, a to jak před nástupem na trek, kdy tam ještě hořelo a byl stále neprůchozí /otevření se předpokládalo až den poté, co jsme na něj nastoupili, tedy den po ztrátě signálu/, tak po jeho dokončení. V případě jakýchkoliv pochybností, zda pomoc volat či nikoliv, má se pomoc zavolat VŽDY. Prý záchranáři raději někoho zachrání "zbytečně", než aby pak převáželi mrtvolu, navíc nás ubezpečovali, a to jsem ostatně věděla již při pořízení satelitního komunikátoru, tak automaticky s jeho registrací a aktivací se aktivuje pojištění u GEOS, což je celosvětový systém na vyhledávání a vyprošťování osob. Tím pádem je vždy garantované, že ten, kdo si s použitím komunikátoru zavolá pomoc, je pojištěn. Trošku na hraně je to v případě, že by majitel nebyl ten, koho by se pomoc týkala, ale to jsem si ošéfovala tak, že jsem Lubošovi uzavřela separátní pojistku u GEOS.
Co se týkalo konkrétního případu, tedy měsíc trvajícímu požáru na treku v Grónsku, tak prý záchranná služba, která letecky turisty evakuovala, nežádala pojistné plnění, protože pro ně byla největší priorita odvézt všechny živé, a nikoliv dostat do stavu rozhodování zda volat či ne lidi, kteří nemají uzavřené pojištění. Prostě na treku nechtěli mrtvoly, i když to je asi specifický případ.
Mike má pravdu v tom, že bych tento fakt měla k té své recenzi dopsat, a provedu to.
Stran mých potíží se zuby. Stalo se to 2017 ve Finsku na treku k nejvyšší hoře Halti, kde mě zuby začaly bolet přesně v půlce 12 denního treku, takže jsem to dojít prostě musela. Že mám problém se zuby okolní turisté věděli, dokonce se tato informace místní šeptandou předávala, ale pomoci mi nikdo nemohl, tam nikdo, koho jsme potkali, komunikátor neměl. Nabízeli mi ale pomoc ve formě analgetik /léků na bolest/, ale ty jsem nepotřebovala, sežrala jsem nějakých 60 tablet Ibalginu, čímž jsem si ohrozila funkci jater a ledvin, ale prostě to jinak nešlo, musela jsem Ibáč polykat každé dvě hodiny, abych vůbec přežila. Bolest byla tak nesnesitelná, že jsem si kamen zuby chtěla vymlátit, v čemž mi Luboš zabránil. Na signál jsme se dostali ve čtvrtek /takové údaje si člověk zapamatuje na celý život/, zkusili jsme volat, kde najdeme zubaře. Nechci zde celou situaci popisovat, jen stručně, nejbližší zubař byl vzdálen několik set kilometrů, asi 7 hodin jízdy busem, následující den, tedy v pátek by mě nevzal ani omylem, v pondělí taky ne, a doporučili mi koupit si něco na bolest. Padla tím pádem varianta leteckého odvozu z treku vrtulníkem sobařů - ti byli ochotní mě i Luboše transportovat, čímž by přerušili dovoz dřeva na stavbu sobího plotu, ale nemělo smysl by je blokovat a zneužívat jejich dobře míněné pomoci, když do civilizace už to byl den pochodu, a nic by jejich odvoz neřešil. Trek jsme došli, přehodili si letenky na dřívější, a v pondělí už jsem byla na křesle u svého zubaře, který mi zuby otevřel a hnis vypustil. A ne, nejsem debil, nic jsem nezanedbala. Panoramatický snímek všech zubů jsem měla asi 5 měsíc předtím a preventivní prohlídku před měsícem.

[mike]

Technicka:

... ale jak jsem různě přestupovala a pokračovala v psaní, zřejmě mě to odhlásilo, takže po odeslání příspěvku tento zmizel nenávratně v propadlišti fóra.

Neco podobneho slysim casteji, nez je zdravo. Web browser neni vhodny na psani delsich textu a to ani na PC, na mobilu ani nemluve. Jak prispevku na foru, tak treba mailu. Nema automaticke ukladani textu a kdyz se neco nepovede, tak o text prijdete. Uplne zbytecne. Na psani textu jsou textove editory, na psani mailu mailove programy, ktere maji automaticke ukladani po nejakem case nebo mnozstvi textu. Mozna tam nebude uplne vsechno, ale vetsina obvykle ano. Prisli jsme s tim uz davno my, programatori, protoze pravdepodobnost ztraty nikde neulozeneho textu je neprijemne vysoka. A to bylo jeste v dobe predmobilni, ted je u mobilu zavislych na spojeni vyssi.

Sveho casu jsem mel Firefox add-on, ktery tohle delal i v browseru, ukladal obsah editacnich boxu a dalo se k nemu vratit i po restartu browseru nebo PC. Bohuzel prestal fungovat pote, co kompletne prekopali interface pro doplnky, jinak bych ho doporucil, ale ted sam nemam nic

U SZ je aspon manualni ukladani, ale u prispevku nic. Kdyz se to stane, tak jeste nemusi byt vse ztraceno, ale clovek si musi velice dobre rozmyslet, co dela a jaky to bude mit efekt (back, forward, undo...). Zvlast u mobilu to neni trivialni, ale psat delsi text na mobilu je masochismus sam o sobe

[šíp]

Moje blbost, dobře mi tak, kdyby to nebylo tak brzo ráno, zkopírovala bych si text do schránky před jeho odesláním. Ale v těch 6 ráno mi fungovaly jen základní životní funkce

[mike]

To je urcite lepsi, nez nic, ale i tak je moc vysoka sance, ze o text prijdes. Lepsi je napsat ho v editoru s automatickym ukladanim a pak pres schranku zkopirovat sem. Ovsem jaky editor pouzit na mobilu netusim, ja pisu na displeji jen v nouzi nejvyssi

[Olchor]

Nebo rozdělit příspěvek na několik samostatných částí, pak přijdeš jen o kousek. Taky se to trochu líp čte, dost nesnáším příspěvky na půl stránky.

[apuka]

Stran emočního rozhodování, zda pomoc volat či nikoliv, jsme na tom zjevně všichni tak stejně. Asi každý z nás by měl tendenci situaci spíše bagatelizovat, aby náhodou nevolal pomoc zbytečně, což může být cesta k průseru.

Ja bych nezanedbal jeden pohled.

Mnoho z nas, i tech, co reagovali ma v obcance datum narozeni ponekud vzdalenejsi. A my, co jsme tak poruzne chodili po horach i v mladi, jsem si "zvykli" na to, ze nemame mobily, pomoc vrtulnikem jen tak neprijde, zachranaru je par v tech vyssich horach. Ze zdravotnictvi neni na horach moc dostupne. Jinymi slovy, ze mame vedet se o sebe trochu starat, i kdyby se nam neco stalo.

Uz na skole jsme se na hodinach branne vychovy ucili veci, na ktere jsme sice nadavali, ale pozdeji prisly vhod - jak zastavit krvaceni, jak osetrit rany, jak udelat dlahu, ... A nekterym z nas to i utkvelo v hlave. V krabicke prvni pomoci jsme nenosili v prvni rade mobil a cislo na HS a rychlou, ale meli jsme tam obvazy, skrtidlo a nejake delsi veci, se kterymi jsme i vedeli zachazet.
Proto bylo a stale je pro nas normalni priklad chovani, jak mike psal, ze se nam neco stane s nohu, tak se zkusime osetrit a dojit sami. Sice pujdeme pomaleji, ale mozna nekdo je ve vetsi nouzi a potrebuji pomoc taky, tak nevolame. (Druhou, horsi strankou tohoto pohledu je, ze se pak casto doma snazime vylecit sami a k doktorovi se dostaneme, az uz je fakt zle, resp. obcas jeste pozdeji...)

Kdyz se clovek zamysli na dtim, ze v soucasnosti kolik lidi vola zachranare (a to nejenom na horach ale i 155/112) kvuli naprostym banalitam (mirne odrene koleno petileteho rozmaznaneho synacka na prochazce kolem Strbskeho plesa, 400 m od zaparkovaneho auta; spadl jsem, bouchnul jsem se a boli me ted predlokti /zadna zlomenina jen pohmozdeni/, jsem na Bilem Plese a to jsou skoro 3 hodky pesky k autu, prijdte si pro mne vrtulnikem a osetrete mne; vsak jsme si zaplatili pojisteni, je to Vase povinnost), tak nad tim jen kroutime hlavou.

Ja jsem zatim premyslel nad volanim horske pro sebe jedinykrat - kdyz jsem pri sestupu z Lyse asi 20 min. chuze od zastavky busu stoupl blbe na kamen, ujela mi noha a blbe jsem si hnul s pateri. Zustal jsem tam opreny o hulky a vydychoval tak 25 minut, nemohl jsem udelat krok. Ale nakonec jsem se hodne jemne snazil "procvicit" a promasirovat, abych byl schopen hodne pomale a opatrne chuze. Ten chodnik dal je pekne strmy, same rozsete kusy kamenu a skal, klouze to, takze nebylo pro mne jednoduche se dostat dolu na bus a trvalo to nasobne dele nez normalne. Jen jsem stihnul o dva busy pozdejsi a doma jsem se z toho dostaval skoro dva tydny.
Ale pokud bych jeste nejakych pet-deset minut nebyl schopny chuze, uz bych urcite volal. (Odvezli by me do nemocnice, nebo prijela rychla, dostal bych uvolnujici injekci a pustili by me domu - moje mati s tim mela problemy casto, kolikrat doma zustala "zasekla". Prijel doktor, pichl injekci a bylo (zdanlive) vse OK.)

Jinak ale kolikrat jsem se dostal ja nebo nekdo z rodiny do situace, kterou by spousta mladsich, resp. mene zkusenych lidi resilo volanim... Ze mi prestane slapat koleno, zvrtnu si kotnik, ... - no co, poradne to zafixuji a slapu jinak, tak abych to zatezoval minimalne a vubec to neohybal. Ze nekam vrazim a udela se tam hned 20x30cm tmava podlitina a boli to jak fras - no co, nejak se dostanu dolu, neresim moznou embolii...

Nerikam, ze je to spravne, casto je to o tom spominanem podceneni.

Ale co pisu vys, je u situaci relativne blizko civilizace. Jakmile by nejblizsi civilizace (a signal) byl tyden slapani daleko, tak je to o necem uplne jinem. Bohuzel, v tomto smeru si myslim, ze nase vychova nas takto premyslet uz nenaucila. Osobne si myslim, ze bychom se meli snazit prevychovat a premyslet i mozne dusledky (s ohledem na okolnosti, narp. ta vzdalenost do civilizace) a podle nich se rozhodovat.
Protoze pro zachranare neni jen "lepsi" znaset dolu zraneneho ale ziveho nez mrtveho, ale taky se mnohem jednoduseji komunikuje s "cerstve" zranenym (max. po podani analgetik) nez s nekym, kdo uz napr. ztraci vedomi v dusledku bolesti nebo naslednych problemu, ktere nastaly po urazu nebo problemu - infekce, embolie, vnitrni zraneni, atd. Drsne receno - je jednoduseji zjistit, kde je problem, kdyz nekde "zatahnu"/zatlacim a slysim vykrik bolesti nez kdyz mohu u uz apatickeho pacienta tahat/tlacit co chci, nereaguje skoro nijak.

[mike]

V podstate souhlasim. A dodam: spravne neni ani jeden extrem. Volat zachranare pri kazde blbosti nebo nevolat ani kdyz jde o neco vazneho. Blbe je, ze nekdy je ty situace tezke rozeznat. Po zkusenostech bych se klonil spis k volani, kdyz si clovek neni jisty. Protoze nektere veci se bez vysetreni nedaji rozeznat (a nekdy ani s nim, viz treba zmineny slepak, to se nekdy nepovede ani v nemocnici). Nakonec je z toho otazka zdravi/zivota versus penez a na to by nemela byt tak tezka odpoved ani kdyby si mel clovek nakonec platit zasah sam. Akorat ze v realu to vypada trochu jinak... proto neni spatne se zamyslet predem.

Co se vzdalenosti od civilizace tyce, tam to muze byt paradoxne jednodussi. Cim dal od civilizace, tim je mensi sance, ze bude signal. A kdyz neni signal, neni co resit, clovek si musi pomoct sam (ja jsem mel poprve stesti, ze se mi to stalo na hranici dosahu, o den pozdeji by byl mobil bez sance). Situaci ovsem meni satelitni komunikace.

[apuka]

Jeste se vratim k situacim "blizko civilizace" ale bez signalu. Jen aby se videlo, ze rozhodovani spatne nebo taky spatne muze nastat i v proflaknutych mistech.

Hodne blba situace je, kdyz jdete na turu dva (vim, melo by se spravne vzdy alespon ve trojici). Neco se stane, jeden je na tom spatne, napr. "odchazi a prichazi" (stridave ztraci a nabyva vedomi) nebo mu to jenom hrozi - ale co ma delat ten druhy? Zustat s nim nebo jit pro pomoc? Odejdes, on "odejde", blbe spadne (nemyslim do srazu, ale napr. ze sedu), zapadne mu jazyk nebo spadne na tvar do snehu, vetsi mlaky (tj. muze se udusit), atd. Kdybys zustal, zachranis ho. Zustanes, pomahas mu, ale on ma vnitrni zraneni, hraje se o cas - kdyz se nedostane odborne pomoci do nejake doby, tak umre.

Konkretni situace, VT. Slape se pesky/na sneznicich. Je to na hodinu a pul (bezpecneho) slapani od chaty/civilizace. Misto je za kopcem smerem ke vsem mobilnim stanicim, tj. signal je skoro az u chaty, smer kopce je to nepristupne nebo zivotu nebezpecne (skaly a laviny).
Snehu rel. dost. Ale na jednom miste je skala, zavata malou vrstvou snehu - videt jen snehovou rovnou plan, skalu ne. Jeden stoupi na tu skalu zvrchu, samozrejme mu ujde vrstvicka prasanu na skale a on uplne necekane spadne jako pytel. Jak na potvoru, zrovna v miste dopadu jeho hlavy je stejne slabe kryta skala, na kterou narazi spankem silou, ze naraz duni jako kladivem do prazdneho duboveho sudu.
Hlavu si nerozbije, jen maly sram. Zato ma zavrate, vidi rozmazane a chvili se nemuze ani pohnout, bo neudrzi rovnovahu, nekolikrat se vyzvraci.
Je pravdepodobne, ze utrpel otras mozku, mozna i neco vice venvitr - toto neni zvenku videt. Jak to resit ted?
Ja fakt nevim, co by bylo treba delat.

V tomto konkretnim pripade to vyresil Japonec "SETO". Manzeka se za nejakou pulhodinu minut vydychala a posbirala tak, ze byla schopna opatrne sejit nejenom k chate, ale protoze ji tam bylo pocitove uz lip, tak i k autu. Bez osetreni, nakonec dojeli se synem zpet do Ostravy. (Ne, rozumne to jiste nebylo, to nemusite psat.)
Samozrejme, na druhy den (v patek) rano uz mela 3/4-ove fialove bryle, na poledne uz cele. Nakonec se mi ji podarilo presvedcit, ze ma zajit za doktorem obvodakem, bo ji jeste uplne dobre stale nebylo. Ten ji okamzite poslal na chirurgii, kde pribehl vysetrit i primar a tenji hned poslal na neurologii, kde ji delali CT, ktere nic zavazneho nenaslo. Protoze MR uz nefungovala, tak ji tam chteli nechat (v patek) na pozorovani v nemocnici s tim, ze tak by mohla jit (mozna) uz v pondeli rano na MR. Ale ze to neni nutne. Tak odesla domu na reverz s tim, ze hned v pondeli ma s pokazem na MR.
Sla - a tam ji objednali za dva mesice, bo doktorka zapomela napst, ze je to urgentni

[šíp]

Nebudu zde citovat text, a odpovídat tak každému zvlášť, však se každý dovtípí, na co reaguji. Jak jsem totiž dlouho z fóra pryč, odvykla jsem odpovídáním přes citace.
Co se týká Mike a jeho úvah o pořízení komunikátoru na Alpy, tak bacha, finančně to není vůbec levná záležitost, pokud se bavíme o síti Iridium. Buď by bylo potřeba mít uzavřenou smlouvu na rok a platit měsíční paušál, nebo, jako to mám já, mít pozastavené služby, platit roční příspěvek, a pak si na 30 dnů aktivovat jednorázový měsíční paušál. Jde totiž o to, zda by se Ti to vyplatilo. Buď bys musel mít Tvé výpravy akumulovány na jeden měsíc, nebo si fakt platit celý rok. Na druhou stranu, na Alpy by Ti v pohodě stačil jiný provozovatel, ale v tom Ti neporadím - pro nás a naše výpravy přichází v úvahu jen Iridium, i když je otázka, kdy a kam se díky koronašílenství zase dostaneme.
Co se týká toho, že naše generace nebyla zvyklá si pomoc zavolat, a je připravená si poradit sama. Ano, to je sice pravda, ale věř mi, že je velký rozdíl mezi výpravami ve střední Evropě, kde, i když není signál, je civilizace dostupná řádově v hodinách, od oblastí za polárním kruhem, kde civilizace nemusí být dostupná vůbec. My máme lékárničku, která by nám umožnila ošetřit i velké zranění, ale něco je dáno i mou profesí. Kromě šití, antibiotik či sádrových obvazů mám i tkáňové lepidlo, takže i naše míra strach je posunutá výrazně jinde, než má běžná populace, protože vím, že jsem schopná zvládnout a ošetřit i středně závažný úraz. Ono to dost vyplývá z charakteru treků - když jdeš skoro 200 km a víš, že nikde v okolí nic není, tak prostě víš, že to dojít musíš, i s jazykem na vestě.
Co se týká té záležitosti s mými zuby, tak popravdě nevím, zda, kdybych tehdy byla vybavena satelitním komunikátorem, zda bych si pomoc volala či nikoliv. Popravdě, jsem ráda, že jsem jej neměla. Ono totiž něco jiného je volat pomoc kvůli zjevné příčině /zranění, krutá nelepšící se bolest břicha.../, než kvůli něčemu, co samo o sobě nezávažné je, přitom může, ale taky nemusí, skončit fatálně.

[mike]

Buď bys musel mít Tvé výpravy akumulovány na jeden měsíc, nebo si fakt platit celý rok. Na druhou stranu, na Alpy by Ti v pohodě stačil jiný provozovatel

Tohle je v podstate duvod, proc to jeste nemam. Na podobne nesmyslne podminky jsem narazil i jinde, a tak jsem to nechal plavat. Idealni by bylo neco jako pronajem na konkretni dobu.

ve střední Evropě, kde, i když není signál, je civilizace dostupná řádově v hodinách

To ale prave neni. Znam oblasti v Alpach, kde je to k signalu nekolik dni chuze pro zdraveho alpinistu. Se zranenim je to podstatne horsi. Uvazuju o tom, protoze chodim prevazne sam a nemuzu pocitat s tim, ze kdyz se neco stane, dobehne mi nekdo v rozumnem case nekam, kde je signal.

U me prvni nehody jsem to mel k signalu neco malo pres hodinu v normalnim stavu. Se zlomenym kotnikem jsem to sel 9 hodin non-stop. V druhem pripade to bylo neco pres hodinu dolu a pak asi 12 km udolim po sterkove ceste. To bych s prasky proti bolesti za 4 - 5 hodin mozna dal (sebehl mi tam Ital, co mel dole auto). Paradoxne jsem o rok pozdeji zjistil, ze stacilo vylezt asi 20 m do sedylka na hrebeni, kde byla nahodou prima viditelnost do vzdalene vesnice a mobil se chytal. Jenze to nikdo z pritomnych netusil.

Ono totiž něco jiného je volat pomoc kvůli zjevné příčině /zranění, krutá nelepšící se bolest břicha.../, než kvůli něčemu, co samo o sobě nezávažné je, přitom může, ale taky nemusí, skončit fatálně.

To si trochu odporuje, ne? Zajimave, cekal bych, ze zpetne to budes mit vyresene.

[sobb]

takže i naše míra strach je posunutá výrazně jinde, než má běžná populace

Ještě je tu další faktor, kterým je "sladká nevědomost" Já mám sice představivost někdy až nepříjemně velkou (co by se stalo kdyby ), ale zrovna pro tohle se mi celkem daří si to nepřipouštět. Prostě máme jen zcela základní lékárničku, kterou umíme použít a zbytek si jednak nepřipouštíme, druhak se tomu snažíme vyvarovat (= preventivní připosranost). No, ale za třetí jsme si vědomi, že to prostě někdy vyjít nemusí. A tady máš zase velkou výhodu Ty se svými znalostmi i vybavením, které umíš použít

Idealni by bylo neco jako pronajem na konkretni dobu.

No a není lepší si to v Tvým případě opravdu jen půjčit? Mám pocit, že byly inzeráty i zde a lidí, kteří to mají a jezdí někam jen jednou za rok asi bude celkem hodně.

[mike]

No a není lepší si to v Tvým případě opravdu jen půjčit?

Kdyz ja se obvykle rozhoduju na posledni chvili. Vidim dobrou predpoved, pres noc se sbalim a rano jedu. Idealni by nekde na webu zapnout tarif a po navratu vypnout. Nebo klidne i na dany mesic, ale rok uz je moc.

[sobb]

Jo, já zapomněla. Tak to by Ti ale stejně mohla stačit ta aktivace jednou ročně na měsíc, jak o tom píše šipka, ne? Pokud víc jak 2x za rok do Alp nejedeš, tak jednou jet tam, kde je víceméně signál a podruhé do nesignálních končin se satelitní potvorou.
Ale je fakt, že když už to člověk má, tak je blbý si to sebou nebrat pokaždé.

[mike]

V dobrych letech jsem jezdil minimalne 3x, kdyz se zadarilo, tak i 4 - 5x... Je pravda, ze by se daly rozdelit akce podle rizika, ale znas to. Tenkrat v prosinci jsem to bral jako bezpecnou akci, vzdyt to tam znam, plan byl jen po znacenych stezkach, mozna bude trochu noveho snehu, ale na to budou stacit nesmeky... a jak to dopadlo (jsi videla sama ). Bohuzel jsem to rekl i nahlas, cimz se dalsi me odhady staly velmi duveryhodnymi

Vyhovuje mi jedna akce kazdy mesic od cervence do listopadu, nekdy tyden a vic, jindy treba jen prodlouzeny vikend.

[sobb]

Na pět akcí v roce by zase už nemusel být až tak marný i ten roční tarif (ale je fakt, že netuším, kolik to je, nezajímala jsem se o to ), s tím, že to třeba v zimě a na jaře můžeš nabídnout k zapůjčení zas někomu jinému ( nemyslím nás, my jsme nezodpovědní a mohli bychom výpůjčku příliš natáhnout)
Blbý je, že dopředu člověk nikdy neodhadne, kolikrát se někam dostane.
Ohledně rizika je to asi i o té připosranosti, to mi jde, můžu klidně dávat konzultace, vycouvat umím skoro odevšad