Hedvábná stezka Pohora Svět outdooru Svět běhu Tulení pásy Pádler Festival OBZORY Expediční kamera SNOW FILM FEST Klub cestovatelů Praha a Brno

Savojské Alpy

Moderátoři: Moderátoři - veteráni, Moderátoři - nová krev

Savojské Alpy

Příspěvekod Lucc » ned čer 17, 2018 21:48

Za pár týdnů jedeme s bandou do Savojských Alp - Val D'Isere. Polozíme tam nějaké ferraty, možná zalyžujeme, ale nedaří se mi najít nějaký turistický výstup na pořádnou třítisícovku, klidně i k 3500 m n.m. Cepín a mačky bez problémů, ale jištění zatím nedáváme.
Předem díky za tipy. Na revanš napíšu podrobný report z akce.
Uživatelský avatar
Lucc
nováček
nováček
 
Příspěvky: 46
Registrován: sob bře 21, 2009 16:27

malý cestovní deník

Příspěvekod Lucc » úte črc 10, 2018 15:33

Jak jsem slíbil, tak plním. Snad zde naleznou inspiraci další, kteří chtějí Savojky trochu poznat.

neděle
Ráno procházka procházka po Val d’Isere, užívání si výhledů, sluníčka a luk.
Odpoledne pokus o ferratu Plates de la Daille přímo v La Daille, což je část Val. Zavřená, přesun na ferratu Roc de la Tovière na druhé straně údolí. Jedna z nejtěžších a nejkrásnějších ferrat jakou jsem šel, C-D, místy skoro E, obzvláště závěr-40metrová visutá lávka a po ní cca 80metrový kolmý výšvih s převisem. Výhodou ferraty je krátký nástup hned z parkoviště a 2 úniková místa šikovně zvolená před každým nárůstem obtížnosti.
Na závěr nás předběhl místní jazyk, už dost letitý, avšak velmi křepký. Tato ferrata byla prý jedna z nejdelších v Evropě, ale je zkrácená. Plates de la Daille na druhé straně údolí je zavřená oficiálně kvůli ptákům, ale podle něj jsou spíš líní ji dát do použitelného stavu. Lezl ji už zavřenou loni v listopadu a místy byla lana v nepořádku, možná i úplně smotaná, to jsme mu úplně nerozuměli.

pondělí
Někteří lyžovali, já a Petr výstup a Grande Motte (3653 m n. m.).
Autem do Tignes a podzemním vláčkem do horní stanice ve výšce 3052 m n. m. Pro pěší za 11E, lyžaři za 25E permice. Odtud do sedýlka o pár výškových metrů níž vedla sedačková lanovka, ale odtud už pro pěší smůla, samé kotvy, čili cca 450 výškových metrů jak to šlo po sjezdovkách a posledních cca 150 po ledovci. Nebylo to náročné, ale ze začátku jsem byl nervózní z lidí a neznámého prostředí, pak už pohoda. Šlo by to i bez maček, ale cepín téměř nutnost. Sestup jinou cestou částečně po skále docela dobrodrůžo, ale počasí bylo super a času dost, čili to bylo spíš potěšení. Navíc jsme si výrazně posunuli výškový rekord, takže naprosté nadšení, výhledy na Mont Blanc a další krásné hory jako bonus.
Ve Val jsme byli cca ve 4 a ještě nám zbývala chuť i síla, tak jsme zkusili Viktora dostat poprvé na ferratu. Šli jsme Roc de la Tovière s tím, že kdyžtak unikneme. Trochu hřmělo, tak jsme to první únikovkou po cca půl hodině sdupali, ale zkušenost super a Viktor se osvědčil jako velmi rychlý a schopný lezec.

úterý
V bezprostředním okolí Val už není žádná ferrata a Viktor chtěl lézt, tak jsme museli hledat. Několik jich je s dojezdovou vzdáleností cca 2x 1,5 hodiny. Z nich jsme nakonec vyjeli do pěkného údolí k Refuge du Plan de la Lai na ferratu Roc du Vent. Byla příjemná a pestrá s jedním visutým lanovým můstkem a krátkým tunelem skrz horu. Náročnost bych viděl spíš na B, místy C, než D, jak je uváděno. Komplikací může být vítr, jsme koneckonců na Větrné skále, jedno exponovanější kolmé místo a onen můstek, který může knockoutovat povahy, které nesmějí mít pod nohama vzduch. Po sestupu jsme se svlažili v potoce, u cesty byl stylový alpský bar a u silnice refuge. Paráda!
Přestože bylo pěkně, moc lidí jsme nepotkali. Na ferratě 2 skupinky po 2, na nástupovkách 1 velkou skupinu výletníků. Bylo ovšem úterý. U silnice bylo i pár karavanů a parkoviště bylo v podstatě plné. Obávám se, že o víkendu by bylo přelidněno.

středa
Přes průsmyk Col d’Iseran jsme se přehoupli do údolí řeky Arc, abychom dobili ferratu d’Andange mezi městečky Bonneval-sur-Arc a Bessans. Přestože měla deklarovanou obtížnost D, byla ferrata poměrně lehká, i když celá horní polovina byla ve skoro kolmé stěně. Jednak za to může typicky francouzské přezajištění, a také to, že už jsme prostě moc zkušení a dobří a takovéto stěží Cčkové lezby nás nemohou uspokojit. Z francouzských ferrat tedy zůstává rozhodně nejtěžší Roc de la Tovière a nejkrásnější asi Roc du Vent. D’Andange měla krásné okolí, ale samotná byla až na malý dvoulanový můstek nudná. Na parkecu se loučí Viktor a všechny nás zkasíruje. Jaké překvapení! :-/
Cestou zpět jsme se stavili v malebné vesničce Bonneval-sur-Arc. Je to sice trochu skanzen, ale takový živoucí, včetně polozbořených domů. Zajímavá protiváha načančanému a rádoby hoch Val d’Isere.

čtvrtek
Chčije. Ponorka s filmy a chlastem v apartmánu. Ani ten blbý fotbal není. Večer to trochu napravily karty, Kvok v pěti, ale celkový dojem ze dne je dost špatný.

pátek
Ráno se loučíme se Svobim, který žhaví svoje BMW nach osten a možná ještě dál.
Královská etapa, kterou, jako obvykle, iniciovala moje maličkost. Nebýt mých impertinentních poznámek a vhodně volených verbálních šťouchů, nikdy by se ta parta nýmandů neodhodlala v tak špatním počasí k výstupu na 3747 m n. m. vysokou z ledovců čnících špici Aiguille de la Grande Sassière. Bylo zataženo, hrozil déšť, přišlo mrholení, viditelnost tak 20 metrů, ale my vrchol přesto zdolali! 4hodinový výstup, 3hodinový sestup, převýšení od Lac du Sault téměř 1500 m, ale my to zvládli! Nahoře u Madony zaznělo Te Deum i Anděl Páně - bylo zrovna pravé poledne - a už jsme si to hasili dolů. Až mi skoro bylo líto, že tahám zbytečně lano, karabiny a smyce, protože cesta byla skoro celou dobu po suchu nebo jen v nízkém firnu, nikoliv v ledovci, jak by se mohlo zdát. Ale pozor, návrat byl na orientaci paradoxně horší než cesta tam, břidlice lámavá a klouzavá, značení téměř žádné, mužici jen občas. Naštěstí nás zachránil Ondra, který nás donutil znovu nastoupat a odbočit správně. Respekt!

sobota
Balení, úklid odjezd na nákup a ferratu. Pak koupačka a dom.
Po váhání jsme vybrali krátkou, ale pěknou kaňonovitou ferratu Cascade de la Fraîche v olympijském lyžařském centru Pralognan-la-Vanoise. Kousek od nástupu na ferratu, přímo na kraji městečka, je i dětská ferrata a cvičná lezecká stěna. Samotná ferrata má několik variant, nejhezčí a nejtěžší je přes můstek u vodopádu. Užijete si tříště, pěkné výhledy a obdivné pohledy seniorů, kterých po cestách kolem kaskády korzuje množství větší než malé. Je tam pár těžších míst, ale jsou krátká a také proklamovaná vzdušnost 4/4 je podle mě hodně přehnaná. Tento typ ferrat ale má naše banda ráda, několikrát jsme lezli podobnou Pirknerklamm, Millnatzenklamm a Postalmklamm, chystáme se i na Rio Sallagoni. Závěr zpestřilo koupání v jezeře v městečku Bozel. Grátis koupačka, pěkné roštěnky a výhled na třítisícovku s několika sněžníky jako bonus, prostě paráda.

Snad jsem vás trochu nalákal k letní návštěvě Savojských Alp. Výhodou jsou téměř prázdné tudíž relativně levné, přesto luxusní ubytovací kapacity, možnost letní lyžovačky na ledovci, byť jen dopolední, a spoustu krásných údolí, hor a místy až opulentních středisek. Jednou z nevýhod je vzdálenost z ČR a ceny. Pokud chcete nakoupit, je lepší sjet několik desítek km do údolí a nakoupíte za normální peníze, některé komodity i levněji než v ČR. V kostce: super akce, na které jsme stihli víc, než jsem při povrchním plánování doufal. Pokud někdo potřebujete podrobnější info, pošlete mi PM.
Uživatelský avatar
Lucc
nováček
nováček
 
Příspěvky: 46
Registrován: sob bře 21, 2009 16:27


Zpět na Treking