Ztrata moralu po nehodach a urazech

[Aldo]

Jestli můžu svou troškou do mlýna ...
Po pádu při lezení a půlročním pobytu na kryplkáře a následně roční makačkou znova se naučit chodit, jsem začal okamžitě, co se dalo ( chodit ještě nešlo ) začal lézt. Zprvu na duhém a hned jak to šlo tak na prvním. Lezení bylo na kotníky dobrá rehabilitace
Jsem nastavený tak, že je potřeba to zlomit.
Někde vzadu jsou jistě uložené obavy ohledně možného pádu ale snažím se je moc nevnímat.
Jasně, že do těžkých, zimních, mixových věcí se už nepouštím, ale to je spíše dáno tím, že momentálně nemám tu zkušenost/techniku co jsem měl a nemám parťáky, co by mě do toho znova dostali. Nemám na to vézt takovou tůru spíše technicky než morálově. Ten jsem si, alespoň si myslím, z velké části uchoval.

[Stani]

Aldo, pekne napísané a tým, ktorí zažili podobný prípad sa možno trochu zapotili dlane . Ale tá druhá poúrazová etapa je hlavne motivačná a selektívna, lebo kto to v tejto etape vzdá, tak už si moc nezalezie. Je to presne o tom prelomení.

Ja som to robil tak, že som v príprave na návrat, alebo ako to presnejšie nazvať, viac makal, behával, posiloval, aby som bol pripravený = taký "oblbovák" na psychiku, ale začal som liezť najskôr čo to šlo. Samozrejme, potom neskôr, v blbých dolezových miestach, aj keď v menej náročnom úseku, to sa srdiečko rozbúcha viac, ale to sa prelomí.

Ako rehabiltácia? Bolela čo? Pooperačné obdobie fakt bolí - som ani poriadne nespal, len také mikrospánky v polosede, alebo tabletky na spanie. Mňa prekvapilo, ako stačí pomerne krátka nemohúcnosti po operácii a všetko - svaly a šľachy sa poskracujú, ochabnú, no...bolelo to dosť

Predpokladám, že s odstupom času si si prebral, kde sa stala chyba. Bola to tá voľba inej cesty priamo kútom? Mal si počúvnuť návrh spolulezca?

[Aldo]

Já jsem měl to štěstí, že mě fakt nic nebolelo. Bolet to začalo, až když jsem se postavil na nohy a začal chodit. Když to přeženu s chozením, tak to samo bolí i teď. Hlavně druhý den po záprahu. Většinou to ale po rozchození přestane.
Bylo to až tak zvláštní, že už druhý týden po úrazu jsem požádal doktory, aby mi nedávali do kapaček tu chémii proti bolesti, a to jsem měl před sebou ještě nějaké operace.
Úplně největší prdel byla, když mě stahnula vrtule ze stěny a já jsem řekl doktorovi, že ten kotník co byl vybočený ( že ho mám na kaši jsem se dozvěděl až z rentgenu ) vypadá spíše jako vykloubený a aby se pokusil ho tam nasadit zpět. Mordoval mi ho tam ještě v dolině. Mě to prostě nebolelo.
V nemocnici mi radili ať spím a ležím na zádech, ale stejně jsem už asi čtvrtou noc spal na boku nohu přes nohu. Tohle nechápali.

[Kuba Turek]

Tu Weberovku tehdy částečně vyhákoval. Byl tedy sám, ale se skutečným free sólem v dnešním smyslu se to nedá srovnat.

[mike]

@Aldo: zvlastni, meli pro to doktori nejake vysvetleni? Mne teda taky zlomeny kotnik skoro nebolel, ale ja jsem mel cistou a jednoduchou zlomeninu bez zhmozdeni tkani (ktere boli nejvic), zdaleka ne takhle rozmasirovane. Ma svagrova si zlomila kotnik ted a pry ji to boli dost.

Jinak diky za zkusenost, tohle je jiny level. Vypada to, ze moral je opravdu potreba zlomit.