Alvarez

[lucischek]

Ahojte,
jsem tu uplne nova a hned bych od vas neco chtela , ale pokud mi muzete nekdo poradit, byla bych moc rada.
Chtela bych jet letos v zime do Argentiny a do Chile, ale bohuzel jsem v tehle touze sama a navic jsem limitovana poctem dni dovolene, takze jsem se rozhodla to resit cestovkou.. nejvic se mi podle programu libi cesta s CK Alvarez a pravda, urcitou roli v tom hraje i to, ze s nimi to vyjde i levneji, nez treba s Adventurou nebo s Livingstone. Na webu ale nemuzu o Alvarezovi celkem nic najit, at googlim, jak googlim, tak nemuzu najit ani dobre ani spatne zkusenosti.. proste nula. Neznate je nekdo, z vlastni zkusenosti nebo i z doslechu? diky moc

[Hafi]

babicka s nima urcite nekde byla...poslu ji maila s dotazem.

[Hafi]

Blízký východ a Indočína - CK neuvádí veškeré poplatky - při faktuře se nestačíš divit a skvadra lidí účastníků dost děsivá. U obou zájezdů to tak bylo - poměrně malá fyzická náročnost tam přitahuje sobce a hnusáky. Průvodci byli velmi dobří a organizace také, ale program dost statický - chtějí toho stihnout hodně, tak je to samý přejezd.

[Jary]

Ještě bych si ověřil, kdo skutečně ten zájezd organizuje. Tyhle menší adventure cestovky často přeprodávají zájezdy svých spolupracovníků/konkurentů. Často tak najdeš stejný zájezd v katalogu třeba od Poznání, Alvarez, Karavela. Dělá ho jedna z nich, ostatní přeprodávají.

[lucischek]

diky moc za informace.. zpravy od babicky nejsou nijak potesujici , ale mohla bych se utesovat tim, ze zajezd do Argentiny nebude zase tak "fyzicky nenarocny".. kazdopadne je ale pravda, ze to urcite delaji spolecne s Karavelou, protoze ti maji na webu uplne stejny zajezd, stejny termin a stejnou cenu..

osobne jeste resim dilema, co je nebezpecnejsi.. litat s argentinskyma aerolinkama na vnitrostatnich letech nebo prejizdet v minibusu v horach

[Baru]

Ahoj,
letos v lednu a unoru jsem se v Argentine i Chile pohybovala a pokud jde o mistni aerolinky, tak to bylo naprosto v pohode . Silnice nejsou zadny luxus, ale mikrobus je podle me zvladne, kdyztak se to bude trochu natrasat

[george1]

Blízký východ a Indočína - CK neuvádí veškeré poplatky - při faktuře se nestačíš divit a skvadra lidí účastníků dost děsivá. U obou zájezdů to tak bylo - poměrně malá fyzická náročnost tam přitahuje sobce a hnusáky. Průvodci byli velmi dobří a organizace také, ale program dost statický - chtějí toho stihnout hodně, tak je to samý přejezd.

Co se kombinace Karavela, Alvarez a Poznání týká, tak opravdu spolu kooperují. Ještě s Alpin Tourem, ten toho dělá nejmíň. Jinak Alvarez dělá spíš doprodružný expedice tak v počtu 10, Karavelu nevím, no a Poznání, to jsou masovější zájezdy na běžné hory a cyklo. S Poznáním jako organizátorem jsem byl 2x, Korsika se Sardinií (horo, moře) s malým klukem. Děs a hrůza. Nadupaná blondýna a sedmdesátiletej magor, kterej sbíral vrcholy. Takže vzadu jsem šel já a sbíral pracovníky z banky, kteří na Monte Cinto neměli. Prvozájezd - nemněli mapy, hledali cesty a kempy. Podruhé do bylo na kolech v Makedonii. Organizačně super, jen příšernej minibus pro 20 lidí a průvodce byl xenofobní milovník všeho srbského. No a my jezdili v albánskejch oblastech. S Alvarezem jel kamarád po zemi do Indie a nemohl si vynachválit průvodce a organizaci. Jernže ten tam prý byl takhle i sám 20x.

No a co se cen týká, tak si vzpomenu na příběh z roku 2000. Jeli jsme do do Sýrie a Jordánska. Letěli jsme do Damašku a bylo nás 5 a půl. Pohybovali jsme se taxíkama, včetně mezinárodního Amman - Damašek a zpět. Platili si asi 3 výlety. Spali v penzionech (teda ve Wadi Rumu 2 dny pod převisem v poušti) a jedli po hospodách. V Petře byli 3 dni a projeli trasu Damašek - Amman - Jerash - Death Sea - Madaba - Kerak - Petra - Wadi Rum - Aqaba - Amman - Azraw - Bosra - Damašek - Homs - Hama - Tartus - Latakia - Alleppo - Palmyra - Damašek a stálo nás to, když odečtu předražené pivo i s vízama a se vstupama (a to nám neuzali ISIC) každého asi 15 tisíc na 21 dní. Chytli jsme tehdy příšernej kurz asi 50 Kč na dinár. Potkali jsme lidi od Bivak Klubu. Bus, kempinky, víza pouze syrská a nějaké to jídlo. 1/4 dne v Jerashi, 1/2 dne u Mrtvýho moře, 1/2 dne v Petře (vstupenka na den 20 JOD, na 2 28 JOD a na 3 30 JOD) - takže viděli soutěsku a Trezor, 1/2 dne ve Wadi Rum se spaním ve stanu a ráno odjezd - vykoupat a na korály. Vstupy byly mimo, víza taky (kupovali je na hranicích - Jordánské stálo 20 JOD, v Praze na ambasádě 350 Kč). Cena 27 500 Kč + to zamlčené. Takže tím dávám za pravdu Hafimu.

[mike]

Děs a hrůza. Nadupaná blondýna a sedmdesátiletej magor, kterej sbíral vrcholy.

Co je to nadupana blondyna?

Takže vzadu jsem šel já a sbíral pracovníky z banky, kteří na Monte Cinto neměli.

Co jsi s nima delal? Vysypal dole do popelnice?

Hmm, myslel jsem, ze Cinto je chodak.

[Hafi]

Cinto neni technicky slozity, ale chodak taky ne...je tam celkem dlouhy vystup sutovistem, neprijemny traverz na konci a navic denni prevyseni horedole je celkem velky. Spis to chce vytrvalost.

[george1]

Nadupaná blondýna je šlachovitá atletka ve věku cca 25-30 let, výšky cca 170 cm, sice s perfektní figurou, ale svalem v hlavě. Sedmdesátiletý magor je dědek, tzv. pomocný průvodce, který se věnoval celý život vysokohorské turistice, jehož úkolem je jít poslední, ale protože si jde svým tempem, tak jde vepředu s blondýnou a haleká na opozdilce, kteří netuše, že poznávací zájezd je změněný na rychlopřechod po GR20, opustili své kancelářské stole v bance a vyrazili na poklidnou svatební cestu na teplou Korsiku, byvše před tím maximálně lanovkou na Ještědu. Později oba průvodci čekají na vrcholu na opozdilce a poté, co totálně vyčerpaní tam dorazí pracovníci banky, zahalekají, že se jde dál, protože dole čeká autobus. Následně se na ně čeká 2 hodiny u autobusu, protože jednak ztratí cestu, jednak při sestupu ho bolí stařecké kyčle a jednak my si to s kamarádem dali kolmo dolů rovnou po římsách, takže jsme tam byli asi za hodinu. U autobusu mi pak vynadali, že nedržím skupinu a že cigaretkou na vrcholu znevažuji sportovní zážitek. Vůbec byli výborní. Sicílii vůbec neznali, neměli mapy, nevěděli kde jsou kempy a nakonec vymysleli výstup na Marmoládu z bodu, který byl asi 15 km od hory, aby následně na vrcholu lidi zjistili, že pod horou je parkoviště.

Jinak jsem ty lidi nevysypal do popelnice, protože když jsem jim vzal baťohy, tak už trochu mohli. K tomu Monte Cintu. Hafi má pravdu, je to sice choďák, ale v tom srpnovém vedru, při té délce suťoviska a s tím, že v srpnu je poslední voda hodně daleko od vrcholu, je to docela náročné. Přitom Kackar je mnohem vyšší, už to leze nad 3500 metrů, ale z Orgunlaru k jezeru, ač je to delší, se to šlo naprosto v pohodě od osmi do šesti. Jen mě demoralizovali šedesátiletý Turci, kteří vyrazili v holinkách vedle Němce na koni taky k jezeru a když jsme byli v polovině, tak už drandili zase dolů, aby se navečeřeli a vrátili se ráno k jezeru za Němcem, aby ho vyvedli na Kačkar.